Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tato legenda se odehrává v dalekém městě Lydda (Lýdie), kde se mnozí občané neměli moc v lásce. Záviděli si vše, co měli i neměli, dělali si naschvály a uráželi se různými nadávkami. Člověk, pokud toto město neznal, musel být zřejmě z veliké dálky.

Ve městě Lydda měli také krále Silénia a překrásnou princeznu Cleolindu, kteří plánovali obrácení svých občanů k lepšímu chování. Ale moc se jim to nedařilo, štěstí nestálo na jejich straně.

Jednoho dne přišel za králem Siléniem sedlák a celý nervózní mu povídá: "Králi, králi, za městem, tam v té naší jeskyni, se zabydlelo nějaké velké zvíře!"
"Ale, sedláku, na takové vtípky po ránu nejsem opravdu zvyklý!"
"Vaše výsosti, na mou duši, já vám nelžu!"
"Dobrá, já se tam tedy odpoledne zajedu podívat..."
Lidé začali mít strach, protože nikdy nic takového nezažili.

Jak král slíbil, tak také učinil. Hned po odpoledním šlofíku se vydal se svou družinou na projížďku za město. Když dojeli na místo, povšimli si, že kolem jeskyně se začínají scházet lidé z města a spekulují nad názvem toho tajného zvířete.
"Tak, sedláku, už jsem zde."
"Ó, pane králi, děkuji za tak vzácnou návštěvu. Pojďte se podívat dovnitř jeskyně."
Jakmile král zvíře spatřil, ulekl se. To zvíře mu bylo velice známé. Chvíli k němu něco promlouval, pak vyšel z jeskyně a začal mluvit k lidu.
"Lidé, moji drazí, to zvíře je drak!"
"Ó, á, pomóóc, zachraň se, kdo můžeš!"
"Nebojte se! Vždy ho poslechněte na slovo a on za nějaký čas odejde sám ze své dobré vůle."

Každý den si drak přál nejprve ovci k obědu, pak dvě, a když ovce došly? Začal si vyžadovat lidské oběti. Nejprve děti a pak dospělé. Oběti se vybíraly losem.
A jednoho dne se stalo, že los padl i na milou a nevinnou princeznu Cleolindu!
"Ha, králi, a máte tady to, co jste chtěl. Prý poslechněte ho na slovo a on pak sám odejde. Taková hloupost! Ale vy máte svou hlavu, že? Jenže dal jste královské slovo, že musíme plnit přání draka, takže i Vaše dcera skončí podobně jako mnozí..."

Král prosil lid, aby jeho dceři byla udělena výjimka, avšak marně. Dostal ještě den na rozmyšlenou a pak musel svou Cleolindu odvést drakovi.
Teď král nevěděl, co má dál dělat. Chtěl ještě vidět svou dcerku, jak se vdává a má kupu malých dětí.

Ráno se princezna oblékla do bílých šatů a učesala si svatební účes. Vypadala opravdu nádherně, jen jí něco chybělo. Ano, chyběl jí ten milý a upřímný úsměv, který dokázal každého rozveselit.
Už byl ale čas princeznu doprovodit k drakovi.

Když došli před jeskyni, drak se nahnul k princezně, aby ji svou tlamou pozřel... Tu se však objevil statečný a odvážný rytíř. Seskočil z koně, vytasil meč a pustil se do boje. V očích neměl strach, a proto není divu, že se vůbec nebál s drakem bojovat. Princezna byla celá bledá a ustrašená, ani slůvka se nezmohla.
Drak začal velice hbitě pohybovat svým ocasem. Rytíř uhnul. Následoval výskok, sek do ocasu, drak počal chrlit oheň, ale marně, rytíř jej mnoha přesnými údery nakonec zdolal. Nestvůra se skácela k zemi...
"Sláva, zvolala princezna i všechno přítomné obecenstvo."
A král dodal: "Děkujeme Vám za záchranu, statečný rytíři!"

Poté co se rytíř Jiří vydal na cestu směrem ke Kappadokii, stal se opravdový zázrak. Celé město se obrátilo k dobrému. Lidé si začali vážit jeden druhého, měli se rádi a myslím, že už se ani nikdy k sobě špatně chovat nebudou, neboť mají odteď velký strach z draka. Co kdyby se zase náhodou vrátit zpět kvůli jejich špatnému chování?