Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ve středověku se Rudskou ulicí vozily pískovcové kameny. Jednou, když byl vůz s kameny plný, jeden vypadl. Nikdo si ho nevšiml a zůstal tam ležet po mnoho let.

Po nějakém čase se do domku poblíž kamene nastěhoval kněz. Zabydlel se v malé chatce, jen o pár metrů dál, než kámen ležel. Jelikož dříve kněz sloužil několik let u sochaře, naučil se od něj vyrábět krásné sochy, pro které si k němu jezdila i ta nejbohatší šlechta v zemi.

Knězi se samotný kámen natolik zalíbil, že si ho odtáhl do svého domu. Vytesal do něj dva kříže, jeden malý a jeden větší.
O několik let později si kněz koupil k domku i zahradu a na označení, kam až jeho zahrada sahá, kámen umístil.
Rád vysedával na lavičce v jeho blízkosti a prohlížel si okolní pole, pozoroval ptáky a divokou zvěř.

Už se blížilo ke konci jeho života a on neměl jako kněz žádné potomky (dědice) a chtěl ukrýt své bohatství. Protože měl kámen tak rád, zakopal plný pytel peněz právě pod něj.
Při zakopávání pytle ho však někdo viděl. Byl to asi osmnáctiletý hoch. Chtěl se zmocnit peněz, ale nebylo to možné, pokud byl kněz živý.

Když zase jednou kněz spokojeně vysedával na zahrádce, rozběhl se proti němu chlapec, jenž ho tenkrát viděl při zakopávání peněz. V ruce držel nůž a mířil jím na kněze. Pak kněze zabil. Ale ještě než kněz vydechl naposledy, promluvil: "Každý rok se můj kámen posune o špendlíkovou hlavičku. Až se dostane na druhou stranu cesty, bude konec světa. To je odplata za tvůj čin." Pak zemřel.

Chlapec ani poklad nevyhrabal. Byl tak vyděšený, že už po penězích netoužil. Od té doby se kámen posouvá každý rok o špendlíkovou hlavičku. A když se u něj objeví malá světélka, to kněz hledá pomocí svíčky cestu z podsvětí.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/povesti/tajuplny-kamen.html