Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vraždy se dějí a dít budou, v tomto ohledu je řemeslo policisty a novináře perspektivní. Já sice nic nevyšetřuji, ale píši články o vraždách, i o těch nejzákeřnějších a nejpodlejších, do magazínu Nový svět. Za ta léta při vyslovení slova "vražda" si hned představím nějaký svůj článek. Jiní si nejspíš představí mrtvé tělo, a když vysloví "vícenásobná vražda", představí si to několikrát. A právě o vícenásobné vraždě bude náš příběh.

František M., 50 let, pracoval dlouhá léta jako instruktor v autoškole. Tam si jej nemohli vynachválit, s tak šikovným řidičem se ještě nesetkali. František M. opravdu miloval řízení nade vše, ne rychlé a zběsilé závodění, ale klidnou jízdu plnou volnosti a voleb, kam může s vozidlem zajet. Krom toho byl abstinent, od mala měl záporný vztah k alkoholu kvůli tomu, že jeho otec byl alkoholik a svou ženu mlátil. Po nabití plnoletosti je opustil, už v tom zmatku nechtěl žít. Krátce nato se jeho otec, slitý do němoty, vracel z hospody a zajelo ho auto. Když se o tom jeho žena, matka Františka M., dozvěděla, vyskočila z bytu z pátého patra. Dodneška si vyčítá, že je opustil, a když vidí alkohol, hned si na to vzpomene.

"Padesát let je padesát let. To je půl života. To by se mělo pořádně oslavit!" přemlouval jej kolega z práce v předvečer jeho narozenin. Hodně dlouho chtěl toho suchara trochu rozparádit a kdy jindy než o jeho narozeninách, které krásně vychází na sobotu. On se tomu bránil, o alkoholu nechtěl slyšet, ale kolega pořád povídal o tom, že už pro něj uspořádali oslavu a že takhle to budou muset celé zrušit, což nebude zrovna levné. František M. již začal pomalu vytahovat peníze z peněženky, aby se ho zbavil, načež ho kolega zarazil se slovy: "Kecám, zrušení stát nic nebude, ale oni to pro tebe přichystali s láskou, mají tě rádi a ty je odmítáš. Jsi zlý!" a chtěl odejít, ovšem František M. ho zarazil a domluvili se na kompromisu - on tam půjde a oni ho nebudou přemlouvat, aby pil. Oba si na to plácli.

Další den zamířili do toho lokálu, kde se ta oslava měla uskutečnit. Všichni pili tvrdý alkohol, on jen limonádu. Radovali se, veselili, jako by jeho narozeniny byly zástěrkou proto, aby si sami vyrazili z kopýtka, ale vypadalo to tak, že to pro něj uspořádali. Už ho to napadlo hned, když pro něj připravili čokoládový dort, který kvůli alergii nemůže, o čemž všichni věděli. Udělalo se mu z nich špatně a chtěl odejít, jenže pak si uvědomil, jak by to bylo zbabělé, je to přece jeho den a jeho narozeniny, musí být pánem večírku, ne nechtěným hostem. Objednal si tedy panáka nejsilnější whiskey, co tam měli. Zamávalo to s ním pořádně, málem upadl do mdlob, ale objednal si ještě další kousky...

V dalších hodinách se z Františka M. stal jeho otec, začal po baru křičet sprosté nadávky a nevhodně osahávat své kolegyně, až z toho byli ostatní udivení a nemile překvapení. Tohle nečekali. Jeho kolegové ho chtěli už vyvést ven, aby neudělal nějakou hloupost, jenže on se s nimi pustil do rvačky. Pral se s nimi tak vehementně, že je musel odstrčit až barman. Jenže agresor se chtěl pořád rvát, a tak ho barman musel čapnout za flígr a z podniku vyrazit. Než nastoupil do svého vozu a odjel, udělal před vchodem pořádnou žlutou Vltavu.

Ani za volantem se nezměnil, chtěl se pořád rvát, útočit, na někom si vybít ten vztek, co měl celý život a potlačoval ho, ten alkohol mu prakticky otevřel oči. Avšak někomu je pak uzavřel, nadobro...

Ujel asi 5 kilometrů, než dorazil na náměstí, kde se v noci moc lidí nenacházelo. František M. vjel na chodník a porážel přistavěné popelnice. U popelnic to jen nezůstalo, najednou se před ním zjevilo asi pět lidí, kteří se před hospodou hlučně loučili se svými kamarády. Další, kdo měl v ten den mejdan. František M. si hned představil ty lidi ze svého večírku, jak moc je ode dneška začal nenávidět a jak moc rád by se jim pomstil, a tak po pár vteřinách šlápl pořádně na plyn. Oni byli stejně opilí jako on, ani se nesnažili srážce vyhnout. Jen jeden z těch pěti vyvázl bez zranění, další zůstali nehnutě ležet na chodníku. A František M. mezitím zmizel za nejbližším rohem.

Tři lidé zemřeli na místě, jeden skončil na jednotce intenzivní péče a poslední na záchytce. Nikdo si nevšiml registrační značky vozidla, byla tma a svědci podnapilí. Policisté neměli moc stop. František M. se zatím doma probouzel z opice a vůbec netušil, jaký hrozný čin v noci spáchal. To zjistil až potom, když se šel podívat do garáže. Stálo tam jeho auta, vpředu zcela pomačkané a zkrvavené. V novinách se pak dozvěděl o jakémsi šílenci, který v noci zavraždil tři lidi a jednoho těžce zranil. František M. rázem pochopil, o jakém šílenci je řeč. O něm...

František M. toho na výběr moc neměl, buď se udat, nebo se co nejdřív zbavit auta, protože kdyby to auto někdo spatřil, bylo by hned jasné, co provedl. Radši se proto uchýlil ke druhé možnosti - auto prostě zmizí.

Tu nedělní noc, kdy moc lidé nevychází, protože se připravují na pondělí do práce, s autem zajel k nejbližšímu jezeru. Dojel těsně před něj, načež vystoupil a dal se do tlačení. V ten den pršelo, a tak měl výhodu v tom, že po kluzké trávě bylo vůz o něco snazší shodit do vody. Jenže František M. vůbec nepočítal s nečekanými svědky svého činu, mladými milenci, kteří byli u jezera schovaní a vše viděli. On si jich v tu chvíli ani nevšiml, takže jako by nic z místa odešel. Mladík neváhal, popadl mobil a vytočil policii.

Na místo přivolaná policie vůz vytáhla a dala se do zkoumání. I bažant by poznal, že ten vůz někoho srazil. Ze zaschlé krve, co ještě zůstala na voze, pak policisté prokázali spojitost mezi případem z předešlé noci na náměstí, a podle espézetky našli i majitele, Františka M., kterého ještě v to pondělí ráno před odchodem do práce sebrali. Kolegové z práce na něj pak práskli, co na večírku dělal. Věc už nebylo třeba dále prošetřovat.

František M. se k vícenásobné vraždě přiznal, ale plus mu určitě udělá to, že v době spáchání činu byl pod vlivem, čili za své činy v dané době plně nezodpovídal. Ale i tak nešlo o žádnou nehodu, udělal to schválně a za to by měl dostat trest vysoký...jenže nedostal.
Ono totiž svědomí je neřád, a když člověk skončí zavřený sám mezi dvěma stěnami bez okna, vše na něj spadne, začne si uvědomovat, co způsobil. František M. si nejspíš vybavil otce, který se choval jako opilec a hulvát, uvědomil si, jak se od něj moc neliší, a určitě ho mrzelo, že se musel kvůli tomu všemu zbavit svého zamilovaného vozu. Jeho život se octl v troskách. To, co by následovalo, už by pro něj nebyl takový život jako předtím, proto se to František M. rozhodl včas a důstojně ukončit. Policisté mu zapomněli vyndat tkaničky z bot, nepředpokládali, co by mohl udělat. Po pár hodinách ho tam našli a věc se stala oficiálně skončenou.