Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

I když chceš utéct, nemůžeš, nejde to, musíš se snažit, buď připraven, jednou přijde tvůj den a ty vyletíš ven. Čekej, až se otevřou vrátka... Ve tvé mysli ti budu sedět a vrtat se jak malé dítě v pískovišti!

Ty můj andílku, nevinný a bledý, pohleď do mých očí a řekni, co tam vidíš. Jsou tak smutné, jak se cítím? Pohleď do nich, utři mi slzy a pohlaď mě. Prosím, to je mé poslední přání, poslední před tím, než se probudím...

Chci spát dál a snít, snít o tobě a tvých bujných křídlech, která mě často nosila ze snu do snu, od večera do rána! Mám strach, že až příště půjdu spát, budu mít černou a bezesnou noc, že už tě nikdy neuvidím...

Ty si najdeš jiného snílka, ach, jak každému bych tě přála mít, ale nemá mít každý svého anděla? Co říkáš? Má? Jen někdo ho nechce vidět? Ach, nešťastník... Neví, o co přichází, co všechno mu můžeš dát...

A ten anděl není smutný a opuštěný? Je mi ho líto, i když mu to nepomůže nahradit vlastníka... Je to vlastník, ptám se sama sebe, není to vlastně náš majetek, ale naše plus, naše hvězda, která nás chrání a pozoruje, vnímá a miluje! Oni si nás vybrali, chtěli nás, ale už jen na nás záleží, co s tím uděláme...

Já, můj andílku, tebe mám ráda, hýčkám si tě, ale počkej, nezpychni mi, zůstaň tím, kým jsi. Ach ne, co se to děje? Snad jsem tě neurazila... Vidím světlo... Co je to? Počkej! Ještě nechci nový den.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/poviedky/anjelsky-sen.html