Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Z temnoty noční oblohy vykoukla poloha hvězd, připomínající ztracené klenoty v šedé pokrývce nebe. Mezi tímto tichem a klidem stála dívka jménem Aurora, jejíž oči se ztrácely v nekonečných výšinách, plné touhy a naděje. Aurora byla dívka, jejíž srdce toužilo po dobrodružství a magii, a ta noc byla pro ni jako stvořená.

S pohledem upřeným k nebi si Aurora povzdechla a zasnila se: "Chci, aby se mi splnilo přání. Přeji si draka."
Její hlas byl tišší než šepot vánku, ale byl natolik silný, aby se dostal až do nejodlehlejších koutů vesmíru.

Najednou se nebe nad Aurorou rozevřelo a jasný paprsek světla se propadl k zemi, kde rozjasnil tmu kolem ní. A z tohoto světelného proudu vzešel obrys ohromné bytosti, jehož obrysy rozzářily v lesku hvězd. Byl to drak, jehož lesklé šupiny zářily v nočním světle jako nejčistší zlato.

Drak se před Aurorou postavil s hrdostí, jeho oči jako dva žhnoucí uhlíky se na ni dívaly s respektem a zvědavostí. Jeho tělo bylo pokryto šupinami, které se měnily od krásné zelené až po odlesky modré. Jeho křídla byla obrovská, zářící, a zdálo se, že se protahují přes celé nebe.

Aurora byla ohromena krásou tohoto tvora, který se jí zjevil. Srdce jí zaplesalo radostí a úžasem nad tím, že se jí splnil sen, který tak dlouho nosila v duši. Drak k ní přistoupil s jemností, a když se jeho temně rudé oči setkaly s Aurorou, cítila sílu a přátelství, které z něj sálaly.

"Jsem tady, Auroro," promluvil drak hlasem, který zněl jako vánek mezi větvemi.
"Jsem tvůj průvodce, tvůj ochránce a tvůj přítel."

Aurora se usmála a podívala se na svého nového společníka s vděkem a nadějí. Teď, pod zářící oblohou, začínala dobrodružství, která překročí hranice snů a dotkne se hvězd samotných.

Aurora a drak Azura, se společně vydali na cestu do neznámých krajin, kde čekala dobrodružství a možnosti, jež si ani jeden z nich nedokázal představit. Jejich kroky je zavedly přes rozlehlá pole, lesy zahalené do tajemství a pohádková údolí, kde se zdálo, že čas zastavil svůj běh.

Během svého putování se Aurora a Azura setkali s různými bytostmi a stvořeními - od obyvatel lesních osad až po starodávné bytosti, které se ukrývaly ve stínech zapomenutých hradů. Každé setkání bylo jako kapitola v knize plné dobrodružství, kde se kouzlo a nečekané události proplétaly v nitru příběhu.

Azura, věrný a mocný, chránil Auroru před nebezpečím a vždy jí byl oporou ve chvílích pochybností. Jejich pouto se stávalo silnějším každým dnem, až se stalo spojením dvou duší, které byly určeny k tomu, aby se navzájem doplňovaly a podporovaly.

Jednoho dne, když slunce začalo klesat k obzoru a zlaté paprsky osvětlovaly jejich cestu, Aurora se obrátila k Azurovi se smutkem v očích. "Azuro, přišel čas, kdy musím vrátit zpět do světa lidí. Ale tvá přátelství a naše dobrodružství budou navždy zůstat v mém srdci."
Azura k ní přistoupil a jemně jí položil svou hlavu na rameno. "I když se naše cesty rozdělí, naše pouto zůstane silné jako nejpevnější ocel. Vždy budu s tebou, Auroro, ve tvém srdci a ve tvých vzpomínkách."

S těmito slovy se jejich dobrodružství blížilo ke svému konci, ale jejich pouto bylo nezlomné. A tak Aurora, obdařená sílou a moudrostí, které získala během svého putování, se vrátila do světa lidí s příslibem nového začátku a s láskou k tomu, kdo jí vnesl světlo do tmavých nocí - k svému věrnému příteli, Azurovi, drakovi pod noční oblohou.