Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Leje jako z konve. Už od pátku. A ne a ne přestat... Zrovna teď, když má přijít ten všemi očekávaný konec roku a s ním všechny výlety, exkurze, procházky s kamarády, trávení času na koupališti a spousta těch dalších drobností, kvůli nimž se celý rok těšíme na poslední dny školy a jsou skvělou příležitostí seznámit se s vysněným klukem," pomyslela si Danča, když pohlédla z okna. S tím deštěm jako by se vytratila všechna dobrá nálada, která obyčejně panuje před začátkem prázdnin. A jako by nestačilo tohle počasí, ve škole jim navíc oznámili, že v případě, že by venku nebylo vhodné počasí, náhradní program bude zrušen a "pokračovat" se bude u učebnic. Samozřejmě to vzbudilo mezi studenty velkou nevoli, ale museli uznat, že v tomhle počasí jsou jakékoliv venkovní aktivity vyloučené. Všechny to samozřejmě mrzelo, ale nedalo se nic dělat.

Danča byla stejně jako ostatní otrávená tímhle nečasem, ale jediné, co ji nutilo pořád chodit do školy, byl Denis. Vysoký, blonďatý, s modrým očima a snad tím nejkrásnějším úsměvem na světě. Danča nikdy nevěřila tomu, že je skutečně možné zamilovat se do někoho, s kým v životě nemluvila, ale z Denise byla skutečně "mimo" jako nikdy z nikoho předtím. Nebylo to tak, že by si jí přímo nevšímal, spíš na ni vysloveně zíral, ale ona měla důvodné podezření, že to nebude tím, že je pro něj tak zajímavá, ale spíš jí jeho zájem zajistil Karel. Nejlepší kamarád Denise byl totiž docela pryč z Danči.

"No jo, tak už to bývá, že nikdo nedostane to, co chce, a když ano, tak o to úplně ztratí zájem. I když s Denisem by se mi tohle stoprocentně nestalo!" myslela si Danča, když zírala na Denise, jenž stál pod schody do školy, a přemýšlela, jak co nejelegantněji sejít ze schodů ve svých nových nádherných botičkách na podpatku. V tu chvíli ale spatřila jediný autobus, který ji dnes mohl odvést domů, právě brzdit na zastávce. Rozběhla se ze schodů, ale jak byly mokré a kluzké, vyletěla jí noha nahoru, podpatkem bohužel trefila Denise do hlavy a skácela se mu rovnou k nohám. Jako by to nestačilo, tak se uhodila do hlavy a zatmělo se jí před očima.

Když se probrala, uviděla nad sebou Denisovu tvář. První, co si pomyslela, bylo, že s tím rozbitým čelem vypadá ještě mnohem víc sexy. Pak jí ale došlo, jaký hrozný trapas se stal, zvedla svoje rozlámané tělo a začala kulhat pryč, aniž by se Denisovi omluvila.

Jak se tak belhala domů, najednou vysvitlo sluníčko. Denis se za ní zničehonic začal hrozně smát, že to přece nemůže Karlovi udělat, takhle ji nechat belhat se domů. Přitom se díval na její ulomený podpatek. Naložil ji celou ještě úplně mimo do auta a zavezl přímo až před dům jejích rodičů. Celou dobu po cestě se na ni nádherně usmíval. Pomohl jí z auta a když se loučili, krásně se na ni usmál, přistoupil k ní blíž a svým krásným hlasem pronesl: "Karlík byl vždycky na ty méně šikovné typy!" Potom se ještě naposled zasmál a odjel...
To již bylo všude úplně sucho a Danča si zoufale pomyslela: "A to jsem si říkala, že toho budeš mít až naprší a uschne!"