Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bylo parné léto, 10. srpna. Jan se procházel lesem a slyšel za sebou neustále nějaké kroky. Otočil se a za ním nikdo. Tak šel dál a přemýšlel, co bude dnes dělat. Šel a šel a znovu zaslechl ty kroky. Rychle se otočil, ale opět nikoho neviděl. V duchu si říkal, že má snad halucinace. Došel do nedaleké hospody a sedl si k oknu. Objednal si pivo a cigarety. Jednu si zapálil a napil se piva. Pozoroval chlapy v hospodě. Najednou se strašně lekl. Fandovi vyrostly na hlavě obrovské rohy. Jan začal řvát. Všichni se na něj otočili a nechápali, co se děje, proč tak křičí. Uvědomil si, že to, co viděl, spatřil jenom on a že se asi zbláznil. Zaplatil a vyběhl z hospody, jak nejrychleji jen mohl.

Utíkal jako šílený a octnul se opět v lese. "Tady budu mít aspoň klid," řekl si a ulehl do trávy a vzápětí usnul. Probudily ho šílené zvuky, jako kdyby někdo skřípal rezavými starými dveřmi. Ale nikoho neviděl. Usmyslel si, že bude muset navštívit psychologa. A to ihned. Došel do ordinace místního psychologa a zaklepal na dveře s jmenovkou "Josef Vydra". Všechno mu vyprávěl. To, co viděl a slyšel. Doktor mu naordinoval silné antidepresivum. Musí to brát pravidelně, 3x denně a nesmí souložit ani jíst.

Jan si řekl: "Jak tohle zvládnu? Mívám často hlad. Tohle nevydržím." Ale co mu zbývalo. Chtěl být zase normální. Začal tedy pravidelně užívat tablety. Ale už po čase začaly problémy. Sice neměl už žádné vidiny, ale zato byl nadržený a hladový. Hrozná kombinace. Zašel do lesa a povídá si: "Co se může stát, když se trochu najím?"
Sbíral houby, maliny, jahody a vše jedlé, co našel na zemi. Až takový měl hlad. Čekal, co se bude dít - a ono nic. Šel tedy spokojeně domů a vzal si další tabletu. Byl strašně ošklivý. Měl rezavé vlasy (prý všude), pihy a uhry a nosil silné černé brýle.
Najednou se mu udělalo divně. Chtělo se mu hrozně moc běhat a skákat. Vyběhl z domu a poskakoval po ulici po jedné noze a doskákal až do hospody. Objednal si pár piv a opil se. Udělalo se mu tak zle, že se pozvracel. Vyhodili ho z hospody a Jan se došoural domů. Přestaly účinkovat prášky a opět měl vidiny. Viděl ve svém pokoji spoustu koček. Byly jich snad miliony a příšerně mňoukaly. Cítil se hrozně a nevěděl, co má dělat. Zavolal svému psychologovi a vše mu pověděl. Ten se ho zeptal: "Že ty jsi jedl?" Odpověděl že ano... To byla ta příčina.

"Už nemůžeš užívat ty antidepresiva. Nebudou ti už nikdy účinkovat."
"No to je strašné," zbortil se Jan.
Musel se smířit s tím, že zůstane bláznem napořád.