Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdysi dávno, kdy člověk žil prostým životem zemědělce, tvrdě pracoval a po chuti mu byl jen chléb ze srdnaté pšenice, kterou si sám sklidil, a lahodná voda, jež mu dodávala svěžest, byla Země blahobytu opravdovým rájem plným hojnosti a štěstí. Lidé byli spokojení s málem, kterého se jim dostávalo. Vše uťala náhlá a nepředstavitelná migrační vlna národů, která strhávala téměř všechny zvyklosti a tradice, nebo je hodně měnila. Ani ingredience a suroviny, používané v tradičních jídlech, se nemohly ubránit revoluci.

Překvapováním chuti prostých občanů různorodými variacemi ingrediencí se zvedaly nároky na jídlo a suroviny domácí, vždy primární v dosud výborných krmích. Ty byly následně částečně odsunuty na druhé místo, nebo úplně vynechány z jídelníčku nevděčných lidí. Po prvotní porážce se zhrzené přísady, používané v běžných pokrmech, rozhodly k poslednímu odporu na hoře Hrnec, kde bojovaly za svobodu a navrácení privilegií v puse jedlíků.

Porada před bitvou byla krátká a výstižná, v čele s generálkou Pšenicí se všechny suroviny shodly na heslu dne "Zadupeme je do země, ze které vzešly!"
Začala bitva, která neznala v té době obdoby. Řízná, ostrá a vždy rozhodná maďarská paprika myslela, že po první porážce na planině Divokých chuťových buněk se suroviny Země blahobytu vzdají a podrobí se nové síle. Jaké bylo tedy její překvapení, když přišla zhlédnout bitevní pole v červeném plášti, splývajícím jí až na zem. Její majestátní, zelená hlava se na chvíli otřásla při pohledu na tvrdě, nelítostně a odvážně bojující Pšenici, hrdě vyhlížející ve zlaté zbroji uprostřed bitevní vřavy, velící zástupům malým, avšak udatným zároveň. Paprika začala cítit zmatek, nikdy se ještě nesetkala s někým, kdo by za své místo na stole položil život. Uvědomila si, že Pšenici a armádě Země blahobytu závidí jejich vlastnosti, a tak rozkázala svému vojsku se stáhnout. Poté, kdy její obdiv dosáhl vrcholu, se rozhodla promluvit s velitelkou Pšenicí.

Pšenice rozhodně necítila ani obdiv, ani nějaké skryté pocity pokory, byla rozhodnutá nevzdat se poslední naděje, vložené do této poslední šance. I tak, když se paprika přiblížila k táboru, se neubránila záchvěvu náklonnosti poté, co zahlédla vysoko zdviženou hlavu papriky, jak přichází s bílou vlajkou a s moudrým, přívětivým úsměvem.
"Co pohledáváš, Ničitelko, zde, v táboře posledního vzdoru?" osopila se příkře stráž Ječmene.
"Potřebuji si promluvit s velitelkou, která vše změnila," klidně odpověděla Paprika.
Pšenice ale nechtěla mluvit, nýbrž jen vyslala posla, který vzkázal, že pokud chce Ničitelka mluvit, pak jen v souboji na život a na smrt, jenž rozhodne o vítězství.
Paprika, nyní velice uvážlivá a velkomyslná, svolila s vědomím, že síla a rozhodnost je v tomto boji na její straně.
Stanuly proti sobě, pohledy nenávisti a nezměrné solidarity se střetly a obě věděly, že o své věci musí druhou přesvědčit. Začal boj, jaký byl do té chvíle nevídaný, obě se snažily zvítězit, ale jen Pšenice se snažila Papriku smrtelně zranit.
"Chtěla jsem si promluvit o budoucnosti našich národů v poklidu, nesnažím se zvítězit mocí, nýbrž moudrostí a laskavým slovem. Vím, že vysoké ztráty na obou stranách vše komplikují a vzájemná nenávist jen tak nezmizí, ale mír bych uzavřela pro zachování ingrediencnosti a přátelství," vykřikla Paprika z plna hrdla.
Pšenice se ze všech sil snažila zachovat rozvahu a bodnout přesně protivnici do těla, náhle jí však po střetnutí meč vyletěl z ruky a ona na kolenou přemýšlela o zprávě, kterou právě slyšela od její sokyně. Najednou začala chápat, že proti moudrosti a rozumnému vystupování je její ostří pouze tupý a rezavý nástroj, kterým by přivodila jen zkázu sobě i národu.
"Buďme přáteli, spojme se v jedno jídlo a utvořme chuť, která se zapíše do legend, oběti této války nepřijdou nazmar a budou připomínány jako hrdinové," s těmito slovy nabídla mocná vládkyně Paprika ruku generálce Pšenici.
"Toto jídlo budou jíst všichni lidé bez ohledu na vyznání, rasu či názor na nás, bude to guláš a my budeme navždy žít v něm," zněla odpověď Pšenice.
Od té doby všechny suroviny na světě se snaží najít společný záměr a cíl. Tak nastává nová epocha míru a rovnosti ve světě.