Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je ráno, další letní den a malý kluk z paneláku vylézá ven. Všichni mu říkají Petr, ale většinou na něj volají "Ty uličníku!", protože je široko daleko považován za velkého raubíře.
Jednou, když se tak procházel kolem parku, zahlédne v křoví cosi barevného a malého. Přijde blíž, podívá se na tu věc a zjistí, že to je tužka. Za normálních okolností by ji ani nezvedl, ale něco ho na ní upoutalo. Vzal tužku do rukou a odnesl si ji domů. Položil ji na stůl a vytáhl ze šuplíku kus papíru. Poté tužkou nakreslil na papír malého vojáčka. Byla to na první pohled obyčejná kresba obyčejnou tužkou, ale po chvíli se s obrázkem začalo něco dít. Petr se na vojáčka pořádně zadíval a všiml si, že se mu pohnula ruka. Promnul oči a zadíval se na kresbu ještě jednou. Teď se pohnula i další část těla. A než byste napočítali do pěti... bum... vojáček vyskočil z papíru a stál na nohou jako živý. Petr zavýskl a samým leknutím spadl ze židle.
"Co...co...jak to...ale..." koktal udiveně Petr.
Pak přišlo další překvapení. Vojáček na něj promluvil: "Zdravím tě, kamaráde, já jsem Johny. A jaké je tvoje ctěné jméno?"
Petr div neomdlel z toho, co viděl a slyšel. Po chvíli se ale vzpamatoval a vysoukal ze sebe větu: "Jak to že umíš mluvit? A vůbec - jak to, že jsi živý?"
"To ta tužka..." odpověděl mu vojáček a pokračoval: "Je kouzelná. Co s ní nakreslíš, to obživne. Já jsem toho živý důkaz," řekl a usmál se.
Petr se nad tím zamyslel a potom mu došlo, že vlastní skutečně neobyčejně vzácnou tužku. Nyní se mu to začalo zamlouvat a těšil se, jak si nakreslí další věci, které posléze obživnou. V jeho přemýšlení ho ale vojáček zastavil a ještě mu zdůraznil, že když tužku použije ke zlým účelům, všechno špatné se mu vrátí, a to i s úroky. Petr přikývl a slíbil, že se odteď polepší a že už nikdy nebude vyvádět žádné lumpárny...