Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Stojím uprostřed davu a sám sebe se ptám, co tu dělám. Připadám si tu jako na nehostinné planetě, kde nemám co dělat. Zničehonic se ze mě stal cizinec. Cizinec, který neví, kam vlastně patří, kde nalezne svůj opravdový osud, kde nalezne své štěstí. Pouze náhodná osoba, o níž nikdo neví, kde bydlí a co dělá. Osoba, jež se ztrácí uprostřed sama sebe, když se snaží napravit sama sebe. Osoba, která je čestná a pravdivá. Jmenuji se Andrew Stillman a toto je můj příběh.

Ležím na zemi, nic nevidím, pouze z dáli slyším hlasy. Hlasy, které mi říkají, abych už šel. Hlavou se mi honí různé myšlenky - zemřít, nebo žít? Tahle myšlenka by za normálních okolností byla jasná, ale když ležíte uprostřed minového pole obklíčeni nepřáteli, nemáte rodinu, přátele, nikoho, potom dává tahle otázka smysl. A jak jsem se sem vlastně dostal?

Psal se rok 1939, bydlel jsem v Británii na severozápadě Londýna v jedné z odlehlejších ulic. Neměl jsem rodinu ani přátele, a proto jsem se potuloval Londýnem křížem krážem, abych našel nějakou solidnější práci, než jen pomáhat na stavbách nebo žebrat. Bohužel doba byla krutá.

Jednoho dne jsem procházel kolem starší budovy, kde stál nápis: "Přijímáme žoldáky". Jelikož začala druhá světová válka a já neměl co ztratit, nezbývalo než to zkusit. Druhý den jsem došel do budovy, před kterou jsem stál. Když jsem vstoupil do místnosti, uviděl jsem Bernarda Montgomeryho, válečného hrdinu, jenž mě kupodivu přijal. Už nic nebránilo, abych nastoupil.

Po nástupu jsem poznal řadu dobrých i zlých lidí, ale to k tomu patří. Dobří lidé se vám snaží pomoci, kdežto ti špatní vám chtějí pouze co nejvíce otrávit život, jak to jen jde. Pokud jste ti chytřejší, můžete se jim jednoduše vyhnout. Avšak můj pobyt ve vojenském táboře neměl konce. Dny plynuly jako měsíce, měsíce jako roky. Najednou jsem se ocitl v roce 1942. Po všech těch letech, kdy jsem pomáhal, plnil mise, zachraňoval život můj i ostatních. Dostal jsem rozkaz, který byl jasný - pomáhat Montgomerymu v bitvě u El Alamein. Jestliže se vás někdo zeptá, co je ta nejhorší věc na světě, odpovězte: "Bitva či jakákoliv válka!" Stojíte uprostřed rozlehlé krajiny a nevíte, ze kterého směru to přijde, z jakého směru na vás vystřelí. Srdce buší tak hlasitě, že to přiláká nepřátele. Bitva u El Alamein mě naučila dvě věci: věřit Montgomerymu a překonat svůj strach. Desítky tisíc lidí, stovky a stovky tanků, vozidel a letadel jdou proti vám. Naštěstí pro nás jsme vyhráli a poté dobyli pevnost Tobrúk zpět, ale jak to tak už bývá, nic není zadarmo, a proto v bitvě zemřelo mnoho tisíc lidí.

Jak čas plynul, najednou byl rok 1943 a já se vracel zpět do Británie. Byl jsem pryč něco málo přes rok a celý Londýn se změnil. Už to nebyly ty staré ulice, kterými jsem se dříve potuloval, jako bych přijel do jiného města. Dalších pár měsíců jsem strávil v Británii poklidně, než si mě zavolal Montgomery. Strávil jsem s ním rok v bitvě, a proto mi pověděl o operaci Overlord.

Operace Overlord byl krycí název pro vylodění v Normandii. Podle všeho mělo jít o další bitvu, jenže ta bitva měla být mnohem větší než bitva u El Alamein. Když vzpomenu na El Alamein, kde jsem byl málem zastřelen nebýt Montgomeryho, tak se mi vybavují hrůzné myšlenky.
Do vylodění už nezbývalo moc času, a proto se už jen dolaďoval plán vpádu. Nakonec byl celý plán hotový, a tak spolu s Američany a Kanaďany nezbývalo než se vylodit v Normandii.

Den "D" byl tu. Ve vzduchu byl cítit zápach krveprolití. Ten samý zápach jako u El Alamein. Když bylo vše připraveno, už bylo špatné jen počasí. Z toho důvodu se celá operace posunula o 24 hodin. Další den už nezbývalo, než se vylodit. Čím více jsem se přibližoval k pláži, tím více mi tlouklo srdce, tlouklo tak silně, že bylo slyšet na míle daleko. Netrvalo moc dlouho a celou pláž jsme obsadili. Němci se začali dávat na ústup, jenže v tu chvíli na pláži vybuchla mina, která mě zasáhla. Proto zde teď ležím a sám sebe se ptám - zemřít, nebo žít?

Před pěti lety jsem byl jen ubožák, jenž v životě nic nedokázal, ale nyní je ze mě úplně jiný člověk, člověk se ctí, odvahou, důstojností a smyslem života. Žil jsem život neznámého cizince, který našel sám sebe v boji. Naplnil mne namísto toho stání uprostřed neznámého davu, kde pro mě nebylo místo. Mé místo je na bitevním poli. Mé jméno je Andrew Stillman.