Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednoho slunného dne vyšel Robert Tommy, bývalý kritik umění, na procházku do jistého parku v Manchesteru. Ještě předtím šel na snídani do kavárny naproti svému domu. Pak už o něm nikdo neslyšel.

Náš samozvaný Sherlock Holmes, lord McKinley, se o tom hned dozvěděl z denního tisku, a protože jeho zámek leží nedaleko Manchesteru a vyšetřování vede jeho přítel ze školy, ihned se toho hrdě chopil.

Nejdřív začal vyslýchat poslední, co Tommyho spatřili, tedy obsluhu kavárny. Zde prý posnídal koblihu s kafem a servírce řekl, že plánuje navštívit park, ale tvářil se tak šibalsky, jako by tam měl schůzku s nějakou dámou.
Tommy byl už postarší pán a jako kritik je vždycky těžké se oženit, proto McKinleymu vrtalo hlavou, s kým by se mohl sejít. Začal u něho doma v činžovním dvouposchoďovém domě. Z výslechu sousedů se ale o žádné dámě nedozvěděl, snad už sem za ním nikdo nechodil. McKinley už to vůbec nechápal, v parku měl nějakou schůzku a přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by měl nějaký poměr.

Po pár dnech objevil jistý pejskař peněženku a jako poctivý nálezce ji přinesl, sic v ní nebyly žádné peníze, ale McKinleymu přišla náramně vhod, byl v ní průkaz totožnosti, použitá jízdenka a ústřižek z novin, z jedné strany byla reklama na vysavač a z druhé inzerát, kde jistá dáma hledá pána na procházky s jejím psem. Bingo, s ní se měl v parku setkat! Pejskař ukázal McKinleymu místo, kde jeho pes peněženku vyčmuchal - byla hozená za lavičkou v trávě. Takže nejspíš ti dva seděli tady, technici od jeho kamaráda detektiva to místo hned prozkoumali, avšak nenašli žádné stopy po souboji, zato objevili dost psích chlupů a výkalů, ti pejskaři by měli být čistotnější.

Následně se McKinley rozjel do Stockportu, odkud žena pochází, ovšem doma ji nenašel, od sousedů zjistil, že už par dní není doma, zmizela ve stejný čas jako Tommy. Mckinley tomu přestával rozumět, jak by se mohli dva lidi, kteří se v životě neviděli, tak rychle vypařit, anebo se snad již znali? Tommy byl nedůvěřivý člověk, který si každého hned proklepl, než s ním vešel do autobusu, tak že by se teď na stáří dal na inzeráty. Tady něco nehraje.

Netrvalo dlouho a McKinley zjistil co. Podle všeho se ti dva znali, Mckinley našel v jeho bytě starou fotku z univerzity, kde na zadní straně byli všichni podepsaní, i ta dáma se psem. A podle jejich univerzitního profesora, kterému táhlo už na stovku, ti dva se od sebe vůbec neodtrhli, a z přátelství to nebylo. Takže Tommy v novinách narazil na svou dávnou lásku, leč proč by po té schůzce oba zmizeli? Vysvětlení na sebe nedalo dlouho čekat...

Po pár dnech objevili v malém jezírku v parku dvě mrtvá těla, na nohou měla přivázané kameny a v pouzdře, které měl u sebe Tommy, objevili listinu, na níž stálo: "Musel jsem to udělat, byla to jediné, v co jsem ještě v tomhle životě doufal a přec mě zklamala. Neměl jsem na výběr. Snad mi to odpustí, když sobě udělám to samé. Nesuďte mě, ani nelitujte!"
Koroner pak zjistil, že ženu udeřil kamenem, aby ji omráčil, pak ji přivázal na nohy kameny, sobě taky, načež s ní v náručích skočil do vody. Lze se jen domnívat, proč to udělal, tím zklamáním mohl myslet, že o něj třeba už nestála, kdo ví, stáří lidé jsou citlivější na urážky, nicméně ještě jedna záhada není dořešena - co se stalo s jejím psem?

Když se McKinley rozjel do Stockportu, zjistil, zda ho nenechala doma. U dveřích zastihl nervózního mužíčka s psíkem v ruce. Byl to veterinář, u kterého si psík léčil zraněnou tlapku, dnes si pro něj měla přijít, ale nedorazila, tak jí ho přinesl sem. McKinley se na tu němou tvář smutně díval, ale pak se pousmál a veterináři řekl, že jí ho předá. A tak měl McKinley rázem nového parťáka, kterému dal jméno Tommy.