Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zmateně se rozhlížíš kolem sebe. Na někoho čekáš. Na někoho, kdo ti řekl o tomhle místě. To jsem byla já. Já ti řekla, kam máš jít. A ty jsi přišel. Proč?Vůbec mě neznáš. Nevíš, kdo jsem, přesto tu jsi. Snad pošetilost tě sem zavedla. Se samolibým úšklebkem tě pozoruji, poté vyjdu ze stínu, který mě až doteď chránil. Zazněl výstřel a ty padáš k zemi. Kolem tebe se pomalu tvoří kaluž krve. "Kdo jsi?" sotva sýpeš. "Ty nevíš?" směju se. Ti lidé jsou tak bláhoví. "To jsi byla ty, kdo mě sem poslal?" "Správně, to jsem byla já. Zdá se ti to divné?" Byla jsem pořád s tebou. V tvé hlavě mluvil jasný hlas. Ty víš o čem mluvím. To ten hlas ti našeptal, kde budu. "Musíš pykat!" "Ale proč?" Znovu zlověstný smích. "Vzpomeň si na Akiho. Byla v tom více než zášť. Ty jsi žárlil. Co Eero? Záviděl jsi mu. Ale co vlastně? Měl jsi vše, po čem jsi toužil, dokonce víc než oni... Na Pauliho radši nepomýšlet. Viděl jsi v něm největšího soupeře. Proto ses jich zbavil." Čas pomalu plyne a já se zalíbením pozoruju, jak z tvého těla pomalu vyprchává život. Tvé oči ztrácejí svou jiskrnost a krásu. Obličej přichází o svou barvu, až je bílý jako křída. A pak už se jen propadáš. Všude kolem je jen bílá mlha. Na tvém těle v temném skladišti zůstalo jen černé pírko ode mně, jako znamení tvé nečisté duše.