Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dva muži, jedna žena a pouze jeden možný vítěz. Kdo přežije, bylo skryto kdesi hluboko ve střelném prachu první z pistolí. Pouze tak je možné docílit toho, po čem touží dva, ale může získat jen jeden.

Někdo by tento spor označil za blouznivé vytí kojota pod nátlakem pouštní horečky, jiný zase za hazardní risk. Ba ne, může za to pouze divoká plápolající láska, kterou nešlo nijak utišit, neb spalující žár plamenů nadále sílil tak, že zde nebylo vícero místa pro někoho dalšího.

"Nuže, postavte se od sebe dvacet kroků, pak se otočte a na znamení mého derringeru taste kolty a až pak můžete střílet. Žádné podpásovky tu nestrpím a už vůbec neohrozím životy mých lidí. Normálně bych to vůbec nepovolil, ale když si věc žádá a šerif..." nedokončil větu muž v luxusním sáčku ve středních letech, protože byl přerušen zrzavým mladíkem, jenž kolem netrpělivě pokukoval.
"No jo, no jo, nemusíte to vysvětlovat, starosto. Dobře víme, jak se věci mají. Já na ni mám právo jako první, protože ji znám od dětství. On? On je jenom neschopná šarlatánská karikatura, co se k ní náhodou přimotala. Nic víc, nic míň. Kdo to nevidí, je slepý. Jen se na něj podívejte. Šerifa," utrousil posměšně zrzek a odplivl.

A skutečně. Nebyl od pravdy daleko. Chlapík stojící naproti němu vypadal zcela odlišně. Na rozdíl od něj neměl na sobě jednoduchou zmačkanou košili se šátkem typickým pro rančery, ale naopak koženou uhlazenou bundu, co spíš byla známá u indiánů. Na hlavě měl posazen majestátní stetson, jehož černá barva se odrážela od slunce snad víc než postříbřené rukojeti jeho koltů.

Proti sobě tak stáli dva muži, co si byli stejně tak cizí jako kočka a myš. Každý z nich představoval opak toho druhého, a to nejen vzhledově, ale také co se týče zvolených slov a vzdělaní, což bylo patrné ihned po první pronesené větě šerifa.

"Alectum acta es. Brzo to skončí, starosto, nebojte se. U mě bude Vinny v naprostém pořádku. Alespoň u někoho," zašvitořil a stáhl si víc svůj klobouk, aby tak zakryl smích ve své tváři, protože protivníka nepovažoval za sobě rovnocenného.
"Ty hajzle, brzo uvidíš," zanadával rančer a stiskl pravačku v pěst, aby potlačil svůj vztek, který jím zmítal natolik, že mu vnucoval myšlenku na to, že by rovnou popadl svou zbraň a nečestně zabil svůdníka.
"Připraveni?" zeptal se starosta a podíval se na oba dva soky. Po chvíli mlčení se mu dostalo kývnutí, načež i on připravil svou drobnou pistoli, kterou vytáhl z lesklého zlatého pouzdra, co tvarem spíše připomínal krabičku od cigaret než něco, kam by se mohla ukládat zbraň.

Následně vytáhl z kapsy zcela nový balíček nábojů a jeden z ní vytáhl. Ruce se mu třásly nervozitou tak, že jej upustil, a proto musel sáhnout pro druhý. Bylo proto zcela patrné, že tohle je pro něj nové a ne zrovna dvakrát příjemné.

Pevně jej nyní stiskl palcem a ukazováčkem, zakroužil s ním ve vzduchu, zhluboka se nadechl a polkl, načež jej vložil do derringeru ve své levačce. Pak tiše odříkal modlitbu a natáhl ruku vzhůru k obloze. Vystřelil.

Ihned nato se ozvala další střelba. Oba střelci tasili, ale pouze jeden měl to štěstí, že zmáčkl spoušť. Byl to rančer, nebo šerif? Dlouho se nevědělo a všichni tři tak na sebe jen mlčky zírali. Pak se objevila skvrna na bílé košili zrzka. Ten jako by na chvíli nevěřil svým vlastním očím, a proto se vytřeštěně pomalu podíval na utržené zranění. Upustil zbraň k zemi, která kolem sebe zvířila prach, natáhl volnou ruku k ráně a pak klekl na zem.

Po tváři se mu linula slza, neboť umíral. Zpoza svých posledních sil zašeptal větu: "Postarej se prosím o ni!" Poté se svalil k zemi a zavládlo naprosté ticho. Šerif zvítězil.

Ale za jakou cenu? Pro lásku se vzdal čestnosti a cesty poctivého ochránce zákona, jen aby dal přednost citům? Vzal na sebe za ni odpovědnost vraha a roušky pochybného strážce, u něhož budou navždy občané města na vážkách?
Tak jakou to pak mělo cenu?

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/poviedky/duel.html