Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V redakci Nový svět se zabýváme psaním článků o kriminálních činech, já osobně se specializuji na vraždy. Nehraji si samozřejmě na nějakého komisaře, informace většinou získám od policie poté, co je případ skončen. Následně jen volám do věznic, zda je dotyčný stále zavřený, či ne.
Nyní vám budu vyprávět případ, celkem nijak zvláštní, ale přesto by mohl být zajímavý, o dvojitém vrahovi, který by se neštítil zabít i nevinné dítě.

Jeden nejmenovaný muž, řekněme Petr H., bydlel v malém bytě ve starém činžovním domě v ještě starší části Prahy na Žižkově. Pracoval jako zedník a práci dle jeho nadřízených odváděl skvěle, o tom žádná. Ve volných chvílích si občas zašel na pivo do hospody. Celkem běžný člověk, jak vám ho popisuji, že? Ovšem ta hrůza teprve přijde.

Tento muž se jednou setkal s jistou ženou, kterou objevil v novinovém inzerátu. Chvíli poseděli v kavárně a pak spolu zašli do jeho bytu. Jenomže z bytu už se nevrátila, jen on vycházel každé ráno do práce. Tu ženu kupodivu nikdo nehledal, nejspíše to byla vdova, kdo jiný je tak zoufalý, že si dá inzerát, že?

Po pár týdnech pak u jeho bytu zazvonil nervózní soused, dopravní revizor ve výslužbě, a stěžoval si na jakýsi divný puch, který prosakuje do jeho bytu větráním ve zdi. Petr H. ho ujišťoval, že to jsou jen shnilé odpadky a pokusí se je co nejdřív vyhodit, jenže pán měl jakési podezření a vnutil se přímo dovnitř. Vběhl do pokoje a tam spatřil boží dopuštění - na manželské posteli ležela mrtvá žena, kolem které létalo plno mušek, maso na ní hnilo a postel byla celá zbarvená ženinou krví. Starý pán se polekal a chtěl vyběhnout z bytu ven, jenže Petr H. mu odřízl cestu. Udeřil jej do hlavy, čímž upadl do bezvědomí, potom starce odnesl do postele vedle ženy, uchopil dlouhý kuchyňský nůž a prošpikoval ho jím ze všech stran. Nyní měl na krku dvě mrtvoly, kdo bude tou další?

Dvojitý vrah si uvědomil, jakou udělal chybu. Ta žena sice neměla příbuzné, avšak ten důchodce ano. Všiml si, jak za ním občas jezdí dcera s vnoučetem. Co budou dělat, až ho tam nenajdou? A co když se do telefonu dceři zmínil o tom zápachu? Staří lidé bývají často upovídaní a baví se o všech možných prkotinách. Pokud by zabil jeho dceru, pak by měl ještě naději. A tak se pro jistotu rozhodl spáchat další zrůdnou vraždu.

Asi po týdnu šla dcera starce navštívit, s sebou měla i malého třináctiletého kluka. Dostali se do baráku, ale u dveří zvonili marně, nikdo se jim neozýval. Vtom se na scéně objevil Petr H. Namlouval jí, že je tatínek u něj na návštěvě. Žena tomu však nevěřila a rozpoznala nebezpečí; ten muž nevypadal jako dobrák. Když i on viděl, jak slovy nic nevyřeší, vytáhl z kapsy vyskakovací nůž a ukázal jim, ať jdou do bytu. V tu chvíli vylezl z protějších dveří starší muž, jenž to vše sledoval přes kukátko. Křičel na Petra H., aby nůž odhodil. Ten rozpoznal, kdy jde do tuhého, a tak nůž opravdu zahodil a rozeběhl se ke schodišti. Nikdo jej nesledoval, pak ale zjistili, jaká to byla chyba. Starší muž, žena i její syn totiž vešli do jeho bytu, kde spatřili hrůzný obraz - na posteli ležela mrtvá žena v pokročilém stádiu rozkladu a vedle ní docela jejich surově probodaný otec.

Petr H. viděl blížící se konec. Na stavbě se již nemohl objevit, doma taky ne a pokud po něm vyhlásili celostátní pátrání, což je možné, nemůže se ukázat prakticky nikde. Musel se rozhodnout: buď vězení, nebo sebevražda. Na to druhé ale neměl dost odvahy. Jak je to možné, viďte? Člověk odhodlaný spáchat více vražd nechce přijít o svůj vlastní život...

Pár týdnů se ukrýval v lese, až ho tam objevil hajný. Skrýval se na opuštěné vyhlídce. Když uviděl hajného, měl jasno - musí zemřít. A tak, předstíraje skleslost, slezl dolů. Hajný trochu odstoupil. Byli od sebe dva metry, asi minutu se na sebe dívali a pak mu hajný ukázal pohnutím vzduchovky, jakým směrem má jít. Petr H. si dal ruku do kapsy, rozevřel v ní opatrně nůž a rychle se otočil. V ten moment hajný vystřelil, zasáhl ho do kolene. Kvůli špatné dopravní dostupnosti se pak vrah projel poprvé a naposledy helikoptérou, která mířila přímo do nedaleké nemocnice. Vrah dovraždil.

U výslechu v nemocnici nebyl ze začátku moc sdílný, ale pak přece jen promluvil. Nemělo cenu zapírat. Policisté se zajímali hlavně o první vraždu. Ta druhá byla z nutnosti, nezbytná pro něj, ale proč zavraždil onu ženu na inzerát? Muž prý nic takového neplánoval, chtěl se seznámit, a tak zareagoval na ten inzerát. Když byli u něj doma, žena najednou začala dělat cavyky, nechtěla to, co chtěl on, a tak ji musel znásilnit, přitom jí držel polštář na hlavě, aby tolik nekřičela. Když byl hotov, všiml si, že již nedýchá. Udusil ji. V ten moment zpanikařil, netušil, co s tělem. Pak si vzpomněl na televizi, jak v nějaké staré kriminálce oběť rozřezali a hodili do řeky. Pokusil se o to, ale nedařilo se mu to nebo spíše na to neměl nervy, a tak ji pobodanou nechal ležel na posteli a sám spal na gauči. Pak se objevil ten stařec a už tam leželi dva. Před policisty se doznal i k tomu, že by stejný osud čekal na starcovu dceru i s jejím synem, kdyby ten muž nezasáhl.

"Jste odporný!" vykřikla na něho u soudu dcera zavražděného. V dalších nadávkách jí zabránil manžel, věděl, že by to mohl obhájce toho vraha použít proti nim.
Nakonec u soudu dostal 30 let nepodmíněně ve vězení s vyšší ostrahou a ani po odvolání se rozsudek nezměnil. 30 let je i tak málo za dva zmařené životy. Před několika desítkami let by se už houpal, ale takhle musí žít rodina zavražděného v neklidu, že ho někdy za 30 let, možná i dřív, pokud bude sekat latinu, potká někde na ulici...