Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Být vyšetřujícím pojistných událostí nebyl od mala můj sen. Toužil jsem být jako Indiana Jones, hrdinný chlapík, který se rve s nepřáteli a jeho práce ho naplňuje. O tom jsem ve volných chvílích přemýšlel při studiích na ekonomické škole. Až po ní, v kanceláři účtárny, jsem si uvědomil, že to prostě není ono. Těch pár let nudy přečkáte, ale celý život? Požádal jsem proto o změnu povolání, a tak jsem zkusil tohle a zatím mě to baví, žádné pocity stereotypu a nudy necítím. Možná to není jako Indiana Jones, ale je to lepší než účetní. A aby toho nebylo málo, jeden z mých prvních případů se odehrával právě v prostorách natáčení filmů, v ateliérech Barrandov, neboli v českém Hollywoodu.

Můj případ se týkal Roberta Malíka, začínajícího režiséra, jenž natočil zatím dva krátké filmy o válce. Vlastně to nebyly ani filmy, šlo o scénky k dokumentům o druhé světové válce, rekonstrukce událostí pro větší představivost diváka. Tento muž oznámil poškození rekvizit způsobené požárem v boudě, kde se nacházely. Režisér točil většinou za Barrandovem na louce, a tak předměty - různé pušky, granáty či výstroj - nechtěl přemisťovat pořád z budovy ven, tudíž si nechal přivést kůlnu, kde rekvizity ukládal. Jenomže když šli točit, objevili kůlnu zničenou a spálenou. Stalo se to v noci ze soboty na neděli, kdy na Barrandově natáčeli ve sklepě plesovou scénku, které se zúčastnil i vratný, aby se zadarmo najedl. Takže nikdo nic neviděl ani neslyšel...
Přede mnou to vyšetřovala policie a uzavřela to jako žhářství. A pochopitelně: pachatel neznám. Podle všeho bylo však vyloučeno, aby kůlna shořela od granátu či zbraně, neboť všechny měly být jen maketou. Počítali s možností, že chajdu někdo polil benzínem a zapálil. Pro žháře je to zábava a je jim fuk, co je uvnitř, hlavně když to hoří. Mně by to na stůl šéf nedával, kdyby Malík měl alibi, byla by to typická pojistná událost, ovšem on žádné neměl, byl doma, sám, dolaďoval prý zvuky na filmu. Hodina změny souborů na počítači to potvrzuje, ale mohl to udělat kdokoliv za něj...

Začal jsem tedy s výslechem jeho herců, samých mladých a nezkušených kluků v dosti nehojném počtu, ale s velkým zápalem pro to, co dělají - jednoduše nadšenci do všeho vojenského. Jeden z nich mi utkvěl v paměti nejvíce, nějaký Majer. Když jsem se ho zeptal na jeho názor, že mu shořelo všechno vybavení, odvětil: "Nacisté taky pálili knihy, protože by mohly ohrozit myšlení lidí. Stejně tak třeba někdo spálil naši výstroj, abychom jí nikoho nemohli zranit." Tento chlapec prý choval protižidovské a rasistické vyznání. Často vyprávěl o holocaustu, že to bylo nutné vyvražďování nevinných, aby se svět očistil od židovské chátry. V jednom Malíkově filmu hrál fanatického člena Hitlerjugend, jak pálí bazukou na Sověty v jedné scénce v dokumentu o pádu Berlína. Bylo mu sotva dvacet a už měl jasné přesvědčení o svém údělu - šířit antisemitismus. Řekl to několikrát kamarádům, kteří spíš tíhli ke spojeneckým jednotkám. Všechno by ukazoval na něj, kdyby byl Malík Žid. On jím ale nebyl, jak sám tvrdil. Optal jsem se ho i na názor na toho hocha, načež on s klidem prohlásil: "Nevšímejte si ho, je to jen mladej klučina, který si přečetl celý Můj boj a myslí si o sobě, že je nacistou. Ten umí jen žvanit a činu není schopen."
Překvapila mě jistota Malíka i to, že nepospíchal s náhradou škody, každopádně on měl asi peněz dost. Bydlel v noblesní vile na Ořechovce s bazénem a helipadem, i když sám helikoptéru ještě neměl. Varoval jsem ho, že se může i jeho vila stát terčem útoku žháře. On mávl rukou a nalil mi sklenku. Bral vše na lehkou váhu.

Když jsem odcházel z jeho vily, viděl jsem toho Majera, jak se nešikovně ukrývá za auto. Křikl jsem na něj, on se bezpochyby lekl a tryskem utekl. Mé podezření není až tak úplně liché, jak si Malík myslí.

Nicméně Malíka jsem ze žhářství nepodezíral, a tak nebyl problém mu vyplatit pojistku za rekvizity, na kterou měl právo. Když jsem mu šel sdělit, že peníze má na cestě, uviděl jsem ho, jak se na zahradě loučí s tím náckem a oba se usmívají. A Malík se za ním ještě dlouze dívá. Jako by byli spolčení. Začínal jsem mít jakési pochybnosti o tom, zda to byla vskutku náhodná událost. Trápilo mě to o to víc, když mi pak Malík ještě zapřel schůzku s tím mladíkem. Okamžitě jsem běžel do banky, abych výplatu stopil, jenomže pozdě, už je měl nejspíše na účtu. Z banky jsem tedy fofrem utíkal za šéfem s požadavkem na znovuotevření případu. On nad tím kroutil hlavou, zvlášť když peníze byly již odeslány. Jistým způsobem to jde, ale pojišťovna a hlavně já bychom se nevyhnuli sankcím. Proto mě poprosil, ať to hodím za hlavu, že milion to není a necelých 100 tisíc nás nezruinuje. Každopádně Malík to sám nezapálil. Moudrý jsem z toho ale nebyl, přišlo mi, že jsem selhal profesně. Divím se, že si nesháním nové místo, jenomže se mnou by se položila i pojišťovna. Naštěstí karma je karma a po několika týdnech jsme měli nový případ, shořela vila režiséra Malíka na Ořechovce.

Jakmile jsem na místo přijel, poskakoval kolem domu a rozčiloval se. Když mě zahlédl, okamžitě ke mně přiběhl: "No to je dost! Vidíte? Vidíte!? A víte, kdo to způsobil? Ten fanatik! Určitě on!!!"
Malík se sám podřekl, ono by nemělo cenu nic zapírat, když jsou v sázce miliony za tu vilu. Poté mi všechno zatepla vyzradil: "Doznávám se, pane inspektore, ten první případ, to byla bouda, potřeboval jsem nějaké peníze na úvěr, který jsem si na ty rekvizity vzal, tahle vila je...já ji jenom spravuji, je nějakého režiséra, co je v cizině, já sám jsem na mizině, nenese mi to. Tak jsem si vzal na pomoc toho cvoka, ten by udělal všechno, když mu řeknete, že tu kůlnu přivezl Žid. Měl jsem to krásně naplánované a vyšlo to, ty prachy jsem dostal, vy jste nic nevěděl..." Kdyby jen tušil, jak jsem je tenkrát nachytal. On se vydechl a pokračoval: "Ty prachy přišly a on chtěl půlku, přitom jsme se dohodli na 10 %, hádali jsme se, ale nakonec si těch 10 % vzal a vypadl. Druhý den jdu filmovat na Barrandov a on tam není. Když se vrátím sem, najdu tuhle ohořelinu, sousedi tvrdili, že viděli mladého kluka, jak se před tím ochomejtal kolem baráku, pane komisař, byl to on! Udělal to z pomsty, proboha, dostaňte ho!"
Jeho strach byl pochopitelný, když ta vila není jeho. Až se ten boháč vrátí z ciziny, bude asi o jednu vraždu na světě víc. Každopádně jsme zavolal na policii a informoval je o všem, včetně adresy Majera, kterou mi poskytl Malík. Našli ho doma, u rodičů, jak si vylepoval právě koupený plakát s Hitlerem. Prý když je viděl, tak se pokálel; svérázný mladík si proti silným a vysokým policistům pustil pusu na špacír. Doznal se a nejspíše si půjde sednout, ne za nacistické názory, ale za žhářství, vážný trestný čin.

My jsme se spojili s tím boháčem v zahraničí a vyjevili mu skutečnosti. Druhý den přijel a držel se, aby nepropadl hysterii. Jakmile uviděl Malíka před troskami, musel jsem ho odtahovat. Malík byl krom fanatika souzen na svobodě, asi dostane podmínku za spoluúčast na žhářství, ale myslím, že onen režisér ho nenechá jen tak vydechnout. Pojistka byla vyplacena pravému majiteli a můj případ skončil, šéf mi jen snížil osobní ohodnocení za tu chajdu. Na pojišťovnu to naštěstí velký dopad nemělo, byla to veřejná záležitost a každá strana chtěla, aby se to obešlo bez poprasku. Každopádně já od té doby každý případ dvakrát měřil a jednou řezal.