Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Starej chlap umře, mladá holka bude žít. Férovej obchod. Tak to byla poslední Hartiganova myšlenka, po níž mu kulka, kterou sám vystřelil, prolétla hlavou.

Není to tak dlouho, kdy se policista Hartigan vydal na cestu, aby zachránil malou holčičku. Ta holčička se jmenovala Nancy. Malá, hubená Nancy Callhanová, jedenáct let. Měla se stát další nevinnou obětí šíleného pedofilního vraha. Tento případ by nebyl pro ostříleného policistu, jako byl Hartigan, nikterak výjimečný, pokud by ovšem vrah nebyl synem samotného senátora. Senátor Roark byl v Hartiganově městě něco jako bůh, neboť zde již nikdo mocnější neexistoval. Byl jako bůh, ovšem jako bůh se srdcem ďábla. A dostat do vězení ďáblova syna bylo zcela nemožné. To Hartigan věděl, ale bylo mu to jedno, šlo mu jen o jediné. Zachránit malou, hubenou Nancy Callahanovou.

Svoje auto zastavil u přístavu, kde - jak věděl - by se měl ukrývat Roark Junior. Klidně a tiše se propletl mezi zbožím naloženými bednami a za poslední z nich se ukryl. Ze své skrýše viděl na molo, kde stál Roark Junior s Nancy. Čekal na loď, která ho odveze na prokletou farmu rodiny Roarků, kde v poklidu spáchá zločin. Tak jako vždycky.
Avšak tentokrát ne. Hartigan vylezl ze svého úkrytu a namířil na Juniora pistoli. Neposlouchal jeho výhružky a střelil ho do ramene.

Vystrašená Nancy se vydala k Hartiganovi. Neušla však ani půlku cesty, když se Hartigan sesul k zemi. Někdo po něm vystřelil, zezadu. Hartigan se s velkou bolestí otočil a uviděl tam svého parťáka. Měl strach, to si Hartigan domyslel. Měl strach, že by za Juniorovu smrt šli sedět a měl pravdu. Drsnej způsob, jak ukončit prťáctví, pomyslel si Hartigan a omdlel.

Probudil se v nemocnici. U jeho postele stál senátor Roark. Prý, když podepíše, že za všechny vraždy a znásilnění v posledních letech může on, propustí ho. Ani nápad, to radši shnije ve vězení. Další návštěva v nemocnici byla už milejší. Nancy Callahanová. Plakala. Prý ji nikdo nevěří, policisté říkají, že si vymýšlí. Hartigan jí zakázal, aby ho navštěvovala, věděl, že by jí ublížili, jen aby ho donutili k přiznání. Slíbila, že mu bude aspoň psát, bude se podepisovat pod jiným jménem, aby ji nenašli. Chytrá holka.

S prvními pěti dopisy Hartigan počítal, věděl, že mu byla vděčná. Myslel však, že tím to skončí, že na něho Nancy zapomene. Nezapomněla. I po nekonečných osmi letech strávených na samotce vstával Hartigan ve čtvrtek z postele a těšil se na její dopis, na dopis od své malé Nancy, tehdy již devatenáctileté. Ale co stalo? Žádný dopis. Ani další dva měsíce. A pak mu to došlo, zapomněla na něho. Byla vůbec hodná, že mu psala celých osm let, každý týden, přesně jak slíbila.

Následující týden ale dostal dopis. Byla to obálka, jakou používala Nancy. Nebyl v ní však dopis. Bylo v ní něco měkkého - ukazováček devatenáctileté dívky. Hartigan byl vzteky bez sebe. Jak ji mohli najít? Byla přece tak opatrná. Nic konkrétního na sebe ve svých dopisech neprozradila. Co jí jen mohli udělat? Hartigan věděl, že ji musí zachránit. Vždyť její dopisy byly to jediné, co ho během posledních osmi letech drželo při životě. Podepsal přiznání a byl propuštěn. Vydal se do bytu své Nancy, byl prázdný, všude samé poházené knihy. Jediná stopa, která by ho mohla k Nancy zavést, byla krabička od zápalek, na které bylo jméno jednoho baru. Ihned se tam rozjel.

Ten bar, to bylo velmi ošklivé místo. Byl plný opilců a prostitutek. Hartigan si pomyslel, že zde asi Nancy nenajde, přesto se zeptal servírky. Ta, když slyšela její jméno, se pousmála a ukázala na devatenáctiletou barovou tanečnici. A tehdy to Hartiganovi došlo, všechno byla past. Nevěděli, kdo mu píše a tak chtěli, aby je k ní sám dovedl. Když se rozhlédl pořádně po baru, spatřil tam sedět Juniora, sledoval ho až sem. Hartigan věděl, že když teď odejde, nebude Nancy podezřívat. Otáčel se k odchodu a naposledy na ni pohlédl. To však neměl dělat. V tu chvíli si ho všimla. Rozeběhla se k němu a objala ho. Bez jakéhokoli vysvětlováni ji odvedl do svého auta a šlápl na plyn. Věděl, že Junior jim je v patách.

Na noc zastavili v motelu. Ráno se však probudil svázaný. Naproti němu seděl Junior a v rukou svíral omámenou Nancy. Vysmíval se mu do tváře. Ještě mu řekl, že s jeho malou Nancy pojede na farmu, pěkně si s ní užije a pak se vrátí, aby ho zabil.

Jakmile však odešel, Hartigan, hnán touhou po pomstě, se osvobodil z provazů a rozjel se na Roarkovu farmu. Kde je, to věděl každý policista. Potichu se vplížil ke stodole, kde Roark Junior bičoval jeho Nancy. Bez jakýchkoli poznámek vtrhl dovnitř a s Juniorem jednou pro vždy skoncoval.

Věděl, že Nancy musí co nejrychleji zmizet. Když jí dával klíčky od auta, řekl však, že on musí zůstat. Prosila ho, aby jel s ní. Nechtěla ho už ztratit. Řekl jí, že ho nikdy neztratí.

Řekl, že posbírá důkazy proti senátorovi Roarkovi a pak se vrátí. Odjela.

Doufal, že mu odpustí jeho lež. Je nemožné postavit se senátorovi. Věděl, že Roark půjde po Nancy a nedá jí pokoj, pokud on bude naživu. Aby zachránil malou, hubenou Nancy Callahanovou, musí udělat jedinou věc.

Starej chlap umře, mladá holka bude žít. Férovej obchod. Tak to byla poslední Hartiganova myšlenka, po níž mu kulka, kterou sám vystřelil, prolétla hlavou.