Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Píše se rok 2877. Mé jméno je Bob Menihan, patřím k národu Intel a jsem velitelem jedné čety velké armády strážců hlavního města naší velké planety Siemens, obyvatelé nám říkají supermani. Naše funkce je chránit město před veškerým nebezpečím. Den po dni procházíme jednotlivé čtvrti hlavního města a dohlížíme, zda je vše v pořádku.

Jednoho dne se ale stala nečekaná věc. Z ničeho nic se rozezněly sirény a z vysílaček se nám ozvalo: "Tady řídící středisko, vyhlášen stav nejvyšší nouze, město bylo napadeno říší AMD z planety Nokia. Okamžitě se dostavte do sektoru B65 a neprodleně zaútočte!" V celém městě vypukla veliká panika. Auta do sebe narážela, lidé ze strachu křičeli a bezhlavě běhali po ulicích ve snaze najít nějaký úkryt. Chtěli jsme se co nejrychleji dostat k místu útoku, ale v tomto zmatku to šlo velice těžko. Jakmile jsme dorazili na místo, spatřili jsme ohromnou spoušť. Něco takového jsem ještě neviděl. Domy byly pohlceny plameny a všude kolem leželo mnoho mrtvých lidí. Z velké kosmické lodi se na zem spouštělo nespočet nepřátelských jednotek tzv. gigabajtů, které ničily naši rodnou zem a zabíjely. Neprodleně jsem informoval řídící středisko: "Jsme na místě a připraveni k útoku! Vidím mnoho gigabajtů, jsou v přesile, potřebujeme posily!" Okamžitě jsem dostal odpověď: "Rozumím, ihned zaútočte. Nebezpečí je veliké, musíte co nejvíce zpomalit postup nepřítele. Zásahová jednotka dorazí za 11 minut." Vydal jsem tedy povel k útoku se slovy "Za naši vlast útok!". Rozeběhli jsme se přímo na nepřátele. Vytáhl jsem svůj ohnivý meč a bojoval. Zabil jsem asi čtyři gigabajty. Nebylo to ale nic platné. Měli jsme velké ztráty a naše početní síla slábla. Všichni se sice snažili bojovat ze všech sil, ale bylo jasné, že pokud nepřijdou další posily, zahyneme. Informoval jsem středisko: "Situace se vymyká kontrole, máme velké ztráty! Ustupujeme!" Dal jsem pokyn k ústupu a my utíkali co nejrychleji pryč. Měl jsem poraněnou pravou nohu a mohl jsem utíkat velmi pomalu. Najednou jsem za námi spatřil malé dítě, jak bezmocně leží na zemi a blíží se k němu krvelačný gigabajt. Otočil jsem se a šel zpět, zachránit to dítě. Ocitl jsem se v osudovém duelu. Gigabajt vs. superman. Gigabajt byl o proti mně malý, ale mnohem silnější. Stříkl jsem mu jedovatou látku přímo na hlavu. Na chvíli ho to omráčilo, ale hned se vzpružil a silně mě uhodil svým karbonovým štítem do hrudi. Spadl jsem a myslel, že teď je můj konec. Gigabyte si mě ale přestal všímat a chtěl zabít dítě. Ve chvíli, kdy se k němu přiblížil, jsem sebral všechny své zbývající síly, zvedl se a vrazil mu svůj ohnivý meč do zad. Popadl jsem dítě a chtěl jít do bezpečí, ale na to jsem už neměl síly a za chvíli jsem padl i s dítětem k zemi. Naštěstí zanedlouho dorazila zásahová jednotka, která nás oba zachránila a porazila také všechny gigabajty.

Po této události mi byl udělen řád zdatného supermana. Říše AMD kapitulovala a celá planeta Nokia se musela podřídit našemu inteláckému režimu. Od té doby je klid.