Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Loni v létě jsem jel s bratrancem Teodorem pomoci babičce a dědovi postarat se o jejich ostrov. Vlastní celý ostrov u Norska! Jmenuje se Skorpa, což norsky znamená kůra. Děda říká, že dříve byly takové ostrovy skoro zadarmo, a tak to není nic tak výjimečného.

Přiletěli jsme s Teovými rodiči. Děda na nás čekal na letišti se svým starým známým panem Frodem (v překladu jeho jméno znamená moudrý), jenž měl auto, takže jsme nemuseli jít pešky. Děda nám musel vše překládat, protože pan Frode mluvil jen norsky. Po cestě nám pan Frode vyprávěl o našem ostrově. Říkal, že mu říká Beist neboli v našem jazyce Bestie.

"Hodně dávno tam žil v obrovském domě na útesech starý dánský šlechtic Forminadabelt (to znamená hrozivý)," překládal nám děda. "Byl to moc zlý člověk, chodil po okolních vesnicích a chytal samotné děti do železných klecí, které pak odvezl do svého domu, z něhož už nikdy nevyšly. Ještě dnes, když fouká vítr, je slyšet jejich pláč," dovyprávěl pan Frode.

Teo a já jsme seděli jako přimražení. Pan Frode si toho všiml a začal se smát hodně nahlas. Vůbec jsem nechápal, co je na tom tak směšného, ale děda mi vysvětlil, že je to jen taková pohádka pro neposlušné děti tady v okolí. V přístavu jsme nastoupili na dědovu loď a už bez pana Froda odjeli na náš ostrov.

Babička na nás už čekala s teplou večeří. Po cestě jsme byli unavení, a tak jsme šli hned spát. Ještě před tím se Teo zeptal babičky, jestli tady doopravdy stál dům šlechtice Formidabelta.
"Ano, ten starý dům tam stál a stojí dodnes na severní straně ostrova," odpověděla babička, popřála nám dobrou noc a odešla.
Už jsme skoro spali, když jsme uslyšeli hlasitý vřískot zvenčí. Hned jsme vyskočili a běželi k oknu, ale byla tma a nic nebylo vidět.

Ráno hned po snídani jsem šel s Teem hledat původ hlasitého zvuku ze včerejší noci. Vydali jsme se na západ ostrova, k jediné zalesněné oblasti našeho ostrova. Procházeli jsme les už tak dlouho, že jsem to chtěl vzdát, když se ozval ten samý zvuk přímo za našimi zády. Vyskočili jsme leknutím a rychle se otočili. Byl to obrovský tropický papoušek. Teo natáhl ruku a papoušek na ni přeletěl jako na bidýlko. Odnesli jsme ho k nám domů a děda pak papouška odvezl na pevninu do zvířecí kliniky.

Třetí den od našeho příjezdu jsem s Teem začal pátrat, kde se tady vzal tropický papoušek. Napadlo nás jít na sever ostrova k domu Formidabelta.
"Začíná poprchávat, tak si radši pospěšme," řekl Teo a přidali jsme do kroku.
Než jsme došli k domu, byli jsme mokří jak myši. Teo vešel první a já hned za ním. Skoro všechny dveře byly zamčené zrezavělými řetězy se zámky.
"Auuu!" ozvalo se ze sklepa.
"To znělo jako nějaký lovecký pes," řekl Teo.
Sešli jsme tedy do sklepa a uviděli plno železných klecí. V jedné byl opravdu zavřený lovecký pes. Uslyšeli jsme kroky na schodech. Já se schoval, ale Teo to nestihl a neznámý zavalitý muž jej chytil a strčil do klece, jako to dělal dětem šlechtic Formidabelt. Neznámý muž si sedl ke stolu a za chvíli usnul.

Potichu jsem se vyplížil. Cestou ze sklepa jsem vyšel špatnými dveřmi do místnosti, kde bylo zavřených plno dalších zvířat. Ve spěchu jsem nestihl nad nimi přemýšlet, otočil se a utíkal domů pro pomoc.

Cestou jsem několikrát spadl. Děda s babičkou obdělávali políčko se zeleninou a mávali mi, dokud si nevšimli, že jsem od bláta a bez Tea. Doběhl jsem k nim a vše na ně vychrlil, ale nerozuměli, a tak jsem se musel opakovat. Babička pochopila jako první. Spráskla ruce a vykřikla: "Na ostrově není signál!"

Pak pochopil i děda, skočil do loďky a vyrazil na pevninu. Asi za 30 minut jsme uslyšeli houkat policejní čluny. Zanedlouho přivezli Tea, který byl otřesený, ale naštěstí v pořádku.

Policie vyšetřila, že to byli pašeráci zvířat, kteří si schovávali úlovky tady na ostrově v domnění, že je opuštěný. Prý to byli zločinci hledaní v několika různých zemích. Teo a já jsme dostali diplom s poděkováním za dopadení, ale bylo to norsky, a tak jsme tomu nerozuměli.

A to je konec mého dobrodružství s Teodorem.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/poviedky/ja-teodor-a-strasidelny-dom.html