Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Miriam právě sedí u stolu a sleduje, jak si těch 30 plamínků poskakuje na jejím narozeninovém dortu. Slyší malou Jennifer plakat, a tak se rychle vydá k její krásné postýlce. Za minutku už její dceruška sladce spí a jí začnou po tváři stékat slzy. Smutně se dívá z okna a v hlavě se jí opět promítne celý život...

Vyrůstala jako třetí z šesti dětí, ale přestože její rodina nebyla příliš bohatá, na nic si stěžovat nemohla. Milovala svoje sestry, své rodiče, měla spoustu opravdových přátel a ve škole jí to šlo už pro to, že ji bavilo poznávat nové věci a vzdělávat se.

Na střední se rozhodla, že uplatní své charitativní cítění a půjde pomáhat dětem v Africe. I přes tu vyčerpávající dřinu se nakonec dostala tam, kam chtěla. Založila svůj vlastní projekt na ochranu tamních dětí a konečně mohla prohlásit, že se jí splnil sen.

Za pár let se seznámila s jedním skvělým klukem. Nevadilo, že byl Američan, Mirka byla světaznalá a doma si už stejně pomalu všichni zvykli, že je pořád pryč. A tak se Miriam vdala a za pár měsíců také odstěhovala do Texasu. Byla opravdu moc šťastná a ono štěstí dovršilo narození jejího vysněného děťátka. Jako by se jí celý život neštěstí a smůla vyhýbaly.

Bylo pár dní před Štědrým dnem a vánoční přípravy byly v plném proudu. Chris pracoval dlouho do noci, a tak nebylo nezvyklé, že ještě nebyl doma. Ráno v pět hodin někdo zvonil. Miriam si celá rozespalá všimla, že manžel ještě není doma a spěchala mu rychle otevřít. Najednou se celým domem rozléhal hořký pláč. Ale nebyl to pláč malé Jenny.
Chris se brzy ráno vracel domů, v autě měl plno dárků a těšil se, že si užije konečně pár dní volna s rodinou. Jenže ho přemohla únava a ve spánku plnou rychlostí narazil do toho jednoho jediného stromu v celém okolí. Byl na místě mrtvý...

Mirce se najednou sesypal život jako domeček z karet. Měly to být její nejhezčí Vánoce, místo toho se teď cítila tak sama, tak daleko od rodiny.
...Najednou ji vyruší pláč. Jennifer se opět vzbudila. Miriam se vymaní ze svých představ a dívá se na svou krásnou dcerušku. Ty její modré oči a světloučké vlásky. Je tak podobná tatínkovi.

Už je to půl roku a Miriam se pořád nemůže rozhodnout, jestli se vrátí do Čech. Každou noc si představuje, že se jednou vzbudí a zjistí, že to všechno byl jen krutý sen. Stále přemýšlí, jak by zabránila tomu, co se stalo, i když pořád ještě nevěří, že je to skutečnost. Jenže teď už je pozdě. Život si s ní zahrál krutou hru.