Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Za devatero horami, devatero řekami a nějakým tím mořem se nacházel velmi krásný a rozlehlý ostrov Belle Pays. Takto ho pojmenovali tamní obyvatelé už před tisíci lety. A víte, co znamená jeho český překlad? Krásná země. Jeho název je velmi výstižný a přesný. Krajina na ostrově byla neuvěřitelná, plno zvířat, rostlin, prostě krása. Tehdejší panovník nebyl obyčejným člověkem. Byl to elf, panovník to velmi moudrý, cílevědomý a ke všem po zásluze spravedlivý. Jeho jméno bylo všude známé a uctívané. Jmenoval se Andreas. Na ostrově žilo mnoho elfů z různých rodů a rodin, kteří krále uctívali a zbožňovali. Jen jediný ne. Byl to rod Montfortů, který oplýval velkou magickou mocí. Jeho členové nic jiného než svůj rod a moc neuznávali. Všichni byli nekonečně vznešení, krásní, bohatí a mocní. Žili bez jakéhokoliv zásahu panovníka. Montfortové i všichni jejich potomci měli přísně zakázáno se stýkat nebo blíže sbližovat s kýmkoli z královské rodiny. Pokud toto pravidlo porušili, čekal je krutý trest. Smrt.
Král Andreas byl velice mladý a pohledný elf. Jeho pleť byla snědá, postava vysoká a statná. Měl hluboký, spalující pohled a krásné čokoládové oči. Vždy mluvil a působil velmi chytře a celkový dojem byl prostě dokonalý. Když ho poprvé uviděla Sára Montfortová, zastavilo se jí srdce. Tehdy o sobě nic nevěděli, ale jak to tak v životě bývá, vše má své důvody. Ale nepředbíhejme a začněme postupně.
Sára Montfortová je už od mala přísně vychovávána. Musí splňovat všechny nároky, které její rod vyžaduje. Už za pár dní oslaví svoji plnoletost. Rodina pro ni uspořádá velkou, ohromující slavnost, na kterou nikdy nezapomene. Matka je na ni velmi pyšná a předpovídá jí velkou budoucnost. Prý vstoupí do dějin ostrova Belle Pays. Sára však jejím slovům nevěří a myslí si své.
Poslední dobou je celá nesvá, stále nervózní a nemá na nic náladu. Často se prochází až moc blízko zakázaných území. Její přítel Fernando ji stále přemlouvá, že by tam neměla chodit, protože se vystavuje velkému nebezpečí. Ale i přestože moc dobře ví, že tam nesmí chodit, navštěvuje tato místa hodně často. Dnes tam jde znovu... Nejnavštěvovanějším místem Sáry bylo jezero. Jezero panovníka Andrease. Nikdy ho tam však nepotkala, i když se tam zdržuje každý večer. I její mladší sestra Julietta Sáru prosí, ať už dál k jezeru nechodí. Nechce, aby ji postihl krutý trest. Julietta má vzácný dar. Má totiž možnost vidět do budoucnosti, i když to sama popírá. Dnes se ovšem Sára moc dobře necítí. Připadá jí, že je všechno jiné. Pociťuje strach a má divné tušení. Ale netuší z čeho. Hned u snídaně se pohádá se svým otcem, Alfredem Montfortem. Alfred je velice mocný, uznávaný a hrdý muž. Jeho moc je až nepopsatelně velká. Vyčítá Sáře, že je hodně na očích a jako příští nástupkyně by mít větší odstup od všeho a od všech. On si však protiřečí. Nejdřív ji nutí, aby se více seznámila s lidmi, a teď? Nechápe ho. Tento den opravdu není takový, jaký by měl být.
Blíží se půlnoc a všichni už dávno spí. Sára se opět chystá k jezeru. Je oblečena pouze v noční košilce i přesto, že je venku chladno. Pomalu kráčí svou obvyklou stezkou k jezeru. Jeho voda je stále ledová. Nikdo se neodvažuje v něm koupat, jen Montfortovi jsou výjimkou. Milují studenou vodu a horká jim vadí. Dnes je však hladina jezera velmi klidná a zamlklá. Sářino srdce buší jako velký zvon. Pomalu vstupuje do vody. Její vlasy se rozprostřely po hladině. Měla moc krásné vlasy, dlouhé a husté. Potopila se až na dno, kde vždy poslouchala kouzelné bytosti, které žily v jezeře. Nyní neslyšela nic. Jen ticho. Vynořila se tedy zpátky na hladinu. Před ní se však neobjeví čirá hladina půlnočního jezera, nýbrž obličej krásného elfa. Andrease. I když ho nikdy před tím neviděla, ihned poznala, o koho se jedná. Jediný její pohled do jeho očí jí málem zastavil srdce. "Co zde pohledáváte?" zeptá se král po několika nekonečných vteřinách. "Je to tu tak tajemné, že jsem neodolala," odpoví Sára, ale stále se dívá do jeho krásně čokoládových očí. Andreas se na Sáru usměje. "Vy jste z rodu Montfortů, viďte?" ptá se dál. "Ano," odpoví velmi pyšně. V jejím výrazu je vidět nadřazenost. On se jen ušklíbne, ale hovoří dál jakoby nic. "Jistě je vám známo, že se mnou nesmíte mluvit." Sára jen obrátí oči v sloup. "Také vždy děláte jen to, co smíte či to, co je správně?" "Máte pravdu, Sáro, život by byl příliš obyčejný, kdybychom se chovali jen podle pravidel." Sára se udiveně podívá na Andrease. "Odkud zná mé jméno?" pomyslí si Sára. Ten vycítí, čemu se diví a hned odpoví: "Jsme přece v zemi kouzel."
V ten večer se pro Sáru změnil celý život. On ho změnil. Neustále myslela na jejich rozhovor. Povídali si celé hodiny. Moc by ji zajímalo, proč se nesmí stýkat. Je přece tak hodný, milý a choval se k ní velice uctivě. Chtěla by se někoho zeptat, ovšem nechce nic riskovat. Nesmí! Dnes se opět mají setkat.
Nastal večer a Sára se znovu vydává k jezeru. Povídali si celou noc. Zdá se jí, že jeho život je fascinující. Líbí se jí jeho vyjadřování, jeho gestikulace, styl mluvení, jak se usmívá. Prostě všechno. Neustále na něj myslí a stále si přehrává celý jejich rozhovor. Je jeho nepřítel, ale přesto jí věří a mluví s ní bez zábran. Vždy, když se rozloučí, se nemůže dočkat, až se zase uvidí.
I život v kouzelném světě není vždy snadný. Sářina mladší sestra Julietta a Fernando už o tom, že se schází Sára s Andreasem, vědí. Nechtěla to nikomu říct, ale nemohla jinak. Julietta to odhadla a Fernandovi to řekla sama. Musela se někomu svěřit se svými pocity. Oba ji znovu prosili, aby toho nechala, že bude potrestána. Stále nechápala proč. Přece nemůže být takhle tvrdě potrestána za přátelství. Nebo už v tom není jen přátelství? Zamilovala se snad Sára do Andrease?
Dnes je Sára na panství sama. Celá její rodina jede za hranice jejich území. Prý mají nějaké důležité povinnosti. Toto ji však nezajímá, a tak se vydává k jezeru. Tentokrát ve dne. Těší se víc než kdykoli předtím. Moc ji však mrzí, že je Andreas neustále tak odtažitý. Stále víc a víc touží po něčem jiném než po povídání s ním. Byla o to víc překvapená, když k jezeru přišla. Andreas umí číst myšlenky, a tak nebylo těžké uhodnout, po čem Sára touží. I Andreas byl na tom stejně. Oba se do sebe bezhlavě zamilovali. Tento den byl pro Sáru tím nejkrásnějším dnem jejího života. Chtěla, aby nikdy neskončil. Koupali se, smáli se, povídali si a nakonec ji Andreas políbil. Sice jen lehce, jako by se bál, ale i přesto měl ten polibek neuvěřitelnou sílu.
Sára se konečně dozvěděla, proč se nesmí stýkat s nikým z královské rodiny. Přišla za ní její sestra a pověděla jí celou pravdu. Kdysi dávno se vedl krutý boj mezi královskou rodinou a rodem Montfortů. A právě otec Andrease zabil Sářinýho bratra, jehož tolik milovala. Nechtěla se s Andreasem už nikdy vidět. Stále brečela a byla velmi smutná a zklamaná. Nakonec to stejně nevydržela a musela jít za ním. Chtěla po něm vysvětlení. Proč jí to jen neřekl hned od začátku? Neustále se jí tato myšlenka honila hlavou. Andreas věděl, že nechce Sáru ztratit, řekl jí vše o tomto boji i to, že jeho otec byl krutý vládce, ale on je docela jiný. "Nikdo nemůže za činy svých příbuzných," řekl a Sára mu padla okolo krku. Opět mu bezmezně věří a ... MILUJE HO.
Právě na dnešní večer se připravuje slavnost její plnoletosti. Je nachystána velmi brzy. Ale není to z důvodu toho, že se těší na oslavu, nýbrž na to, až se setká se svým milým. Veškerá pozornost se upírá na Sáru. Je oblečena do krásných slunečných šatů. Je velmi krásná, co krásná, přímo nádherná. Avšak její myšlenky jí ubíhají stále k Andreasovi. Stále více ji děsí, že s ním nikdy nebude doopravdy, že se budou muset stále stýkat u jezera. Tajně. Právě jí otec nasazuje korunku dospělosti. Je to pro ni velká pocta, políbí ho na tvář a tančí s ním první tanec. Slavnost dál pokračuje a všichni se baví. Až na Sáru. Slavnost sice ještě neskončila, ale už to dál nemůže vydržet a utíká k jezeru. Přivítají se polibkem. Andreas se na ni dívá jako na anděla. "Jsi krásnější než kdykoli jindy," pochválí ji. Sára se na něj jen usměje a znovu se políbí. Najednou se však stane to, co ani jeden z nich nečekal. Z ničeho nic se u jezera objeví celá Montfortova rodina i s jejím přítelem Fernandem. Oba zděšeni touto situací těkají očima jeden na druhého a na ostatní. "Neboj Sáro, to bude dobré," zašeptá Andreas a lehce jí pokyne, aby se postavila za něj. Velmi rozčílený Sářin otec začne křičet: "Tak ty se opovažuješ svádět mi mou vlastní dceru!?" "Miluji ji..." odpoví prostě, ale velmi rázně Andreas. "Sáro, dcero, zradila jsi! Musíš být následně potrestána," vyřkne otec verdikt. Sára se ještě více přitiskne k Andreasovi. Vše se seběhlo tak rychle. Andreas náhle zmizí a Sáru odvlečou stráže na panství. V životě tolik Sára neplakala jako teď. Je zavřená ve své komnatě a nemůže použít žádné kouzlo, které by ji dostalo pryč. Nic ji neděsí tolik jako to, že neví nic o tom, co se stalo s její láskou. Žádná odpověď nepřichází. Dlouhé dny plynou a stále nic...
Sářin otec jí vymazal z paměti poslední dny před její velkou oslavou a nechal ji jen malou vzpomínku na to, že udělala chybu, že poznala někoho, koho v životě znát neměla. Snad pro otcovu lásku k jeho dceři ji nepostihl horší trest. Král Andreas byl uvězněn na dně jezera, které bylo místem milenců. A protože jeho láska byla tak spalující, staly se všechny vody na ostrově vařící a horké. Andreas tam dodnes sedí a úpěnlivě prosí jejího otce, aby jim odpustil. Gejzíry, které tryskají ze skal, jsou nevyslyšená slova pro Sáru. Stále žalostně opakují dvě nejkrásnější slova... MILUJI TĚ.