Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

- smyšlená povídka, jejíž děj nás zavádí do Karlových Varů a seznamuje nás s jejich zajímavými místy a pamětihodnostmi

Jsem obyčejný člověk jménem Ryva, živím se pátráním po zločincích a také po nezvěstných věcech. Pracuji sedm dní v týdnu, dovolená u mne není možná, jelikož případy, které se mi dostanou do rukou, musí být bez prodlení vyřešeny. Za svůj život jsem díky své profesi detektiva získal mnoho zkušeností a nahlédl do světa plného nenávisti a zločinu. Měl jsem tu čest vyřešit nespočet případů, ale jednoho dne se ke mně dostala zpráva, která mě natolik zaujala, že jsem neodolal a dal se do řešení záhady.

Tento případ pojednával o ztrátě receptury na bylinný alkoholický nápoj Becherovka. Vše se odehrávalo ve světoznámých lázních Karlovy Vary, které - jak všichni dobře víme - jsou proslulé svými léčivými prameny a nevídanou krásou, jež srší z pohledu na toto město. Mé pátrání začalo ve sklárně Moser, známé výrobou překrásných skleněných výrobků. Poptal jsem se pár dělníků, zdali se jim v poslední době nezdálo něco podezřelého, ale bezúspěšně. Všem přišlo všechno v naprostém pořádku. Ovšem první neúspěch mě neodradil.

Proto jsem se vydal do neméně významného hotelu Thermal, před nímž se zrovna konal 44. ročník Mezinárodního filmového festivalu. V davu lidí mne náhle zaskočil neznámý pocit blaha. Zahlédl jsem nádhernou čarokrásnou ženu. Měla vlasy dlouhé jako "plantáže", na kterých se pěstuje ten nejlepší čaj, a oči zářivě hnědé jako pouliční světla v temné noci. Rozběhl jsem se k ní, abych se alespoň dozvěděl její jméno, ovšem pozdě, ztratil jsem ji z dohledu. Čas utíkal a já musel pátrat dál.

Další místo, které jsem navštívil, byly Alžbětiny lázně. Než jsem do nich vešel, prošel jsem okouzlujícím parčíkem. Bohužel štěstí při mne opět nestálo. Nic se mi nezdálo nezvyklé a také výpovědi zaměstnanců mi nic nového neprozradily. Vydal jsem se tedy na Sadovou kolonádu, jež byla vystavěna roku 1880. Na cestě mě zaskočil líbezný zvuk Karlovarského symfonického orchestru, založeného již roku 1835. Náhle mě zaskočil pocit žízně, a jelikož jsem byl v blízkosti Mlýnské kolonády, přesněji Hadího pramene, ihned jsem se napil.

Zanedlouho jsem došel ke Grand hotelu Pupp, který je nejznámějším karlovarským hotelem v České republice. Nastoupil jsem na lanovku a vyjel s ní až na Dianu, známou karlovarskou rozhlednou, z níž se dá za krásného počasí údajně vidět až do vzdálenosti 70 km. Odtud jsem sešel až na Jelení skok, kde jsem se - jakoby zázrakem - ocitl v dávné minulosti, konkrétně před 650 lety, kdy Karel IV. na honu spatřil kamzíka, jak padá do Vřídla o teplotě přesně 76 stupňů, což pro tuto zvěř znamenalo jistou smrt.

Když jsem procitl do reality, zaskočila mě zpráva o tom, že v hotelu Imperial se nachází zločinec, po kterém jsem pátral. V několika minutách jsem byl na místě a byl šokován. Uviděl jsem tutéž ženu jako tenkrát před hotelem Thermal. Jak rychle jsem si jí všiml, stejně rychle i zmizela. Mým úkolem ale bylo vypátrat toho, kdo recepturu ukradl, a tak jsem se šel zeptat policistů, kteří byli již na místě, jestli mají doopravdy toho zloděje. Odpověděli mi, že než stačili přijít, uprchl. Z tohoto oznámení na mě přicházela nevolnost a já si myslel, že snad omdlím. Požádal jsem o skleničku minerální vody Mattoni. Mé vědomí stále tížila otázka, kdo je ta žena, jíž jsem už dvakrát potkal. Šel jsem se čistě ze zvědavosti zeptat na recepci, zda tam není ubytována nějaká žena s dlouhými hnědými vlasy a hnědýma očima. Recepční mi řekla, že se jedná o rusky hovořící turistku jménem Olga Swatovskaja.

Také jsem se dozvěděl, že má syna, který dochází do jedné z nejstarších budov v Karlových Varech - na Základní školu Dukelských hrdinů. Věděl jsem, že mé kroky měly vést právě tam. Cestou okolo divadla mě ovšem neustále zdržoval zájezd ruských turistů. Když jsem došel ke škole, jež byla vystavěna v secesním slohu, přeptal jsem se na syna Olgy. Zavolali mi ho a já mu položil pár otázek. Ze synovy výpovědi jsem zjistil, že Olga nebyla několik nocí doma a že koupila nejznámější raně secesní budovu našeho města, dům Zawojski. Také mi sdělil, že několikrát za den navštěvuje kostel sv. Petra a Pavla, spíše známý jako "Ruský kostel".

Najednou do sebe začalo všechno zapadat. Byl jsem si jistý, že už nejsem daleko od konečné odpovědi. Zašel jsem tedy do Ruského kostela a v té chvíli mi to došlo. Olga tam opravdu byla, vypadala ještě krásnější než tenkrát. Přistoupil jsem blíže a uviděl, jak ukrývá cár papíru pod koberec. Řekl jsem si: "Mám to!" Byla to ona.

Stálo však přede mnou vážné rozhodnutí. Nechat ji zatknout a předat policii, anebo ji nechat odejít a všem říct, že jsem tu recepturu našel - avšak bez pachatele. Byl jsem zamilován a mé srdce rozpáleno při pohledu na ni. Kapky potu mi začaly stékat po čele a nervozitou se mi třásly ruce, ale přesto jsem měl jasno.

A jak jsem se rozhodl?
"Zatýkám Vás za loupež receptury na výrobu Becherovky. Všechno, co řeknete, může být použito proti Vám..."

Mému svědomí se ulevilo, ale mé srdce bylo zlomené. Věděl jsem, že Olgu miluji, ovšem povinnost byla silnější. A jak jsem se již zmiňoval, jsem obyčejný člověk, živím se pátráním po zločincích a po nezvěstných věcech a po lásce, kterou už dlouhá léta postrádám.