Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kapitán Čermák dostal od vlády úkol dopravit důležitou zásilku zbraní na ostrov Horululu, kde se měla připravovat revoluce.
Kapitán si s sebou vzal několik pomocníků: loajálního pobočníka Malého, otrlého námořníka Podhurského a nezkušeného plavčíka Dolanského.
Společně pak vypluli z jednoho francouzského přístavu na nekonečný Atlantik. Během plavby je ovšem potkala nemilá příhoda, mnohonásobně se po několika dnech na moři zhoršilo počasí a před loď nebylo zcela vidět.
V důsledku bouře s deštěm pak Podhurský narazil na útesy, čímž se ve spodní části lodi udělala díra. Škuner se pomalu začal potápět...

Posádka měla dostatek času připravit záchranný člun a zachránit nějaké zásoby jídla a nákladu. Dolanskému se povedlo ještě vzít do bezpečí dvě pušky a revolver, než se loď definitivně potopila. Nyní byli čtyři muži odsouzeni životu na největším oceáně na světě.
"Je to jistá smrt, kapitáne!" opakoval Malý.
Nejzkušenější Podhurský s ním také souhlasil. Dočkat se záchrany je prakticky nemožné. Kapitán Čermák a Dolanský však neztráceli naději, na nějakou loď přeci musí narazit.

Postupně mužům začaly docházet zásoby. Nejdříve jídlo, poté tekutiny. Byli rádi za každou rybu, kterou lapili nebo alespoň za dešťovou vodu. K přežití to ovšem nestačilo.

Jednou se nezkušený Dolanský napil mořské vody, ta žízeň se už nedala vydržet.
"Nepij to, zabije tě to!" vykřikl Podhurský.
Marně. Napil se. Náhle se mu udělalo zle, začal mít horečku, zbělel, oslabený organismus si nedokázal poradit se slanou vodou, omdléval.
Tu kapitána napadla strašlivá věc: "Brzy zemřeme hlady, musíme to udělat," přičemž se díval na nepřítomného Dolanského. Pobočník začínal chápat, co tím kapitán myslí, Podhurský si to ovšem odmítal připustit.
"Chcete sníst toho kluka?" pohlédl na muže.
Muži neodpovídali.

Dolanský zatím blouznil, mluvil z cesty a po chvíli mu začala docházet slova, sípal. Kapitán už nechtěl více čekat, vzal revolver, jenž zbyl z nákladu a namířil s ním na Dolanského. Podhurský zoufale vykřikoval: "Nedělejte to, nesmíte to udělat, stanete se zrůdou!"
Navzdory tomu však kapitán zmáčkl spoušť, Dolanského mozek potřísnil všechny muže. Krev následně začali všichni olizovat, mimo Podhurského. Čermák a Malý se pustili do kuchání, Podhurský se zdráhal, leč pak podlehl hladu, připojil se ke kanibalům. Společně pak snědli Dolanského, čímž si zachránili život.

O týden později je objevila rybářská loď, jež je dopravila do bezpečí. Přestože zásilku nedoručili, revoluce stejně skončila úspěchem. Všichni se pak námořníků ptali, co se stalo s nejmladším členem. Muži tvrdili, že zemřel při nárazu na útesy. Když ovšem policie důkladně prozkoumala člun, objevila stopy lidské krve na dně člunu, jak kuchali Dolanského.

Všichni tři muži stanuli před soudem, ale nikdo nezměnil názor, trvali si na svém. Byli uvězněni na 20 let pro vraždu svého kamaráda.

Až Podhurský se po letech jednomu vězňovi v žaláři přiznal, že jej opravdu zabili, dokonce i vyzvěděl, co udělali s jeho tělem. Trestanec byl znechucen a ze strachu, aby ho snad také nesnědl, to vyzradil strážnému. Nový proces ovšem nebyl uskutečněn, vražda byla promlčena a nikdo už to nechtěl řešit.

Lidožrouti tak nebyli za kanibalismus potrestáni, ačkoliv oni to nepovažovali za zločin. Bylo to nezbytné, aby přežili...