Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Byla noc... Hluboká, temná a tak trochu svým způsobem krásně děsivá.
Kdesi zaštěkal pes. Uprostřed louky seděl chlapec, skoro muž, a pozoroval hvězdy. Přemýšlel o změnách, minulosti a budoucnosti. Co už prožil, ale hlavně o tom, co zrovna prožívá. Spadla hvězda.
Podíval se za ní a pomalu vstal. Hlavou se mu honilo spoustu démonů a on toužil jen po jednom, dostat je všechny ven, nebo si jen v nich udělat pořádek. Pozvedl láhev a zhluboka se napil. Jednou, dvakrát, třikrát. Hlava se mu točila a on si spokojeně povzdechl. Nebylo už nic, pro co by se měl rozčilovat, nic, pro co by plakal. Byl jen on a jeho rum.
Zničehonic mu jako šíp hlavou probleskla myšlenka: "Vole, co to děláš!?" Zavřel flašku a položil ji na zem. Třeštila mu palice a chtělo se mu zvracet. Porozhlédl se a zjistil, že lampy už nesvítí, ale je pořád tma. Nikde nic, nikde ani náznak nějakého života. Opilý se zamyslel a napadlo ho, že je někde uprostřed krajiny své duše. Temná, prázdná a podivně pokřivená. Nebyl si jistý, co to vlastně vidí a jediné, co ho napadlo, bylo znovu se napít.
Podíval se na hodinky a chvíli luštil data, jež z nich přijímal. Už by měl jít domu. Za tónů black metalových balad kráčely jeho glády nocí a drtili vše, co se jim postavilo do cesty. Šel tak nějak automaticky, protože si uvědomil, že se vůbec nesoustředí na cestu, ale tak obecně na nic. Krajina ubíhala a udělalo se mu špatně. Doběhl ke stromu a začal zvracet. Otřel si pusu a zjistil, že si nepodržel vlasy. Jeho dlouhé kadeře byly slepené a nevoněly příliš vábně, hlavně rumem.
Podíval se nahoru do koruny stromu a vzpomínal na chvíle jemu nejdražší. Do očí se mu vnořily slzy, ale on je potlačil a rychle setřel ty, co už vytekly.
Rozhodl se vydat trochu jinou cestou než obvykle. Okolo řeky. Podíval se dolů do vody, která ubíhala tak rychle, že ji svýma zmámenýma očima skoro ani neviděl. Přemýšlel a hledal aspoň jeden důvod, proč do té vody neskočit. Hudba hrála.
Nenašel ho. Zvedl mobil a vytočil její číslo. Vlastně bydlívala tady kousek, zdroj jeho bolesti, radosti i nenávisti, touhy a odporu. Jeho láska a bohyně. Tak čistá a tak zvrácená, že to pro obyčejnou mysl vypadá jako nadpřirozená bytost. Mrtvá bytost...
Pomodlil se k ďáblu. "Regie satanas! Ave satanas! Tobě můj pane já odevzdávám své tělo a duši. Jako sis vzal ji, vezmi si i mne. O to tě pokorně žádám, pane, vezmi mne za ní." Zašeptal slabounké "sbohem" svému náramku od ní a skočil...