Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vše začalo tím, že dva dělníci v hloubce dvaadvaceti metrů narazili ve vrstvě hrubého štěrku na velký kámen. Když jej lopatami odvalili, našli pod ním velkou truhlu. Starší z dělníků ji zvedl, prohlédl a s určitostí prohlásil: "To je určitě z 19. století, cena musí být nejméně pár milionů!"
Mladší nebyl jeho jistotou příliš přesvědčen.
"Copak ty nevěříš? Tak podívej!" pokračoval klidně starší dělník. "Kdyby byla mladší, byla by méně pozlacená, protože v 19. století vypukla v celé Americe, takže i tady v Kalifornii, zlatá horečka. Zlato se pak využívalo na všechno. Dojdi raději pro profesora Santhesera."

Truhlu, kterou si profesor Santheser brzy nato osobně prohlížel, jej už na první pohled upoutala neobvyklým tvarem: byla nápadně větší a robustnější než malé truhličky lordů v 18. století. Podobala se truhle státní, jako by patřila konfederaci; pak by měla nesmírnou cenu. Akorát profesorovi přišlo divné, jak hluboko se truhla nacházela. Chtěli ji snad před něčím ukrýt?

Analýza byla tedy relativně provedena, a tak přišel čas na otevření truhly. Profesor Santheser popadl šperhák, jenž ležel v šuplíku pracovního stolu a zasunul ho do klíčové dírky. Otáčel jej doleva i doprava, avšak nic se nedělo, zámek byl opravdu i přes to stáří zachovalý.
Zavolal proto nálezce vzácného pokladu, dva dělníky. Ti přinesli páčidla, aby truhlu vypáčili. Profesor Santheser zasedl za stůl a pozoroval pracující muže. Dokonce i ti měli co dělat s masivní truhlou, ale po dlouhé námaze ji přeci jen otevřeli.

Z truhly se vyvalila mlha prachu, takže dělníky na chvíli oslepila. V ten moment přiskočil k truhle profesor. Mlha zatím vyprchala, čili profesor jako první zahlédl obsah truhly. V jeho očích se najednou objevil obrovský údiv. Uvnitř se nacházely dvě lidské kostry! Profesor byl před omdlením. Dva dělníci se také podívali, nejspíše čekali něco jiného, třeba zlato, než nějaké mrtvoly, protože se v jejich obličeji zjevilo stejné zklamání jako u profesora.

Profesor ihned zavolal policii. Ještě před jejím příjezdem si stačil důkladně prohlédnout obě těla. Oba dva měli na sobě uniformy konfederace. Profesor si sedl za stůl, koukal na truhlu, při čemž mu hlavou probíhaly různé myšlenky: "Takže vojáky konfederace někdo ukryl do truhly téže konfederace. To nedává smysl."

Záhy poté přišel strážník Edward Collins kvůli profesorově telefonátu. Profesor mu objasnil, jak to celé bylo: kdo truhlu objevil, kde ji našel, co v ní asi je atd. Strážník Collins tomu také moc nerozuměl, tudíž případ předal nadřízeným, nadřízení svým nejvyšším, nejvyšší zase dál, nakonec se to dostalo až do Washingtonu. Kompletní vedení USA o téhle záležitosti vědělo.

Až po roce a půl nalezli v Mexiku malou truhlici s přiznáním jednoho bandity jménem Ronald Edwood. V přiznání popisuje všechny své zločiny, jeden z nich mexické nálezce zaujal, cituji: "Další hrůzný čin jsem spáchal tentýž rok v červnu v Kalifornii. Odpočíval jsem si u kaktusu, bylo nádherné bezvětří. Náhle mé uši zbystřily, dupot blížících se koní nenechal mé nervy v klidu, opět jsem dostal chtíč něco ukrást a někoho zabít. Připravil jsem si revolver a schoval se za kameny. Čím blíže se kočár blížil, tím více jsem toho rozpoznal. Kočí byl voják konfederace. Prásk! Mrtvý voják padá do písku, koně zastavují. Z kabiny kočáru vyskočí další voják s puškou připravenou k palbě. Prásk! Ani on nestačil včas zaútočit, je mrtvý. Utíkám ke kočáru, abych se přesvědčil, jaký cenný náklad vojáci vezli. Podívejme, truhla! Klíč byl naštěstí už v zámku, pootočil jsem jím párkrát a otevřel tu velkou truhlu. Ach, světlo odrážející od nějaké věci uvnitř mne ozářilo. Nemohl jsem uvěřit svým očím, když jsem spatřil obsah truhly - zlato! Bezmyšlenkovitě jsem jej vysypal na podlahu kočáru, do truhly vložil zabité vojáky a truhlu i s nimi hodil do rokle. Nasedl jsem do kočáru, jímž jsem dojel do Mexika. Za ukradené zlato jsem si žil jako baron..."