Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Život topiče Břéti byl každý den stejný. Ještě za ranní mlhy se vydal po hřebenech k chatě U Zlomené lyže. Celý den přikládal uhlí a večer se vracel zpět do svého malého domečku na úpatí Holubníku v Jizerských horách. Jeho život byl hrozně ponurý a Břéťa začal mít deprese. A odtud už je jen krůček k alkoholu. Potom se každý den vracel domů po hřebenech opilý Břéťa.

Už několik let topil opilý Břéťa v chatě U Zlomené lyže. Jednoho dne zmizel (to bohužel nikdo nezjistil, protože žil sám). Až druhý den bylo v chatě U Zlomené lyže poněkud chladno. Když se recepční začala proměňovat v rampouch, šla se podívat, jestli Břéťa v kotelně neusnul. "Břéťo, vstávej, šéf je tady!" volala, protože tohle ho většinou probudilo. Jenže Břéťa nikde. Okamžitě zavolala horskou službu. "Snad se mu při cestě po hřebenech nic nestalo," pomyslela si recepční. Horská služba odvedla opravdu precizní práci, prohledali jeho cestu po hřebenech domů, také prozkoumali téměř celou horu Holubník. Ale marně. Po topiči Břéťovi se slehla zem. V chatě U Zlomené lyže visela černá vlajka a co hůř, museli najmout nového topiče. Jmenoval se Béďa.

Už tomu byl týden, co Břéťa tak náhle zmizel. Béďa zrovna zlomil lopatu (tedy násadu, jestli mi rozumíte) a rozhodl se, že najde tu, co se před týdnem ztratila společně s Břéťou. Nejdřív prohledal kotelnu, potom každý kout chaty U Zlomené lyže. Nakonec začal odhrabovat sníh za chatou. Až najednou něco spatřil. "Tohle bude ta lopata," zaradoval se a odhraboval ještě rychleji. Vtom se ozvalo "Ááááááááá" tak hlasitě, že to probudilo i učitele dřímajícího za katedrou v místní malotřídce. Byl to on. Topič Břéťa. Ležel tam, přimrzlý k lopatě. Zřejmě na konci své poslední směny chtěl ještě naposledy přiložit. Jenže únava, alkohol a vidina dlouhé cesty po hřebenech zmohla Břéťu natolik, že si opřený o lopatu na chvilku zdříml.

A jaké z toho plyne ponaučení? Unaveným opilcům někdy ani horská služba nepomůže. A někdy je i obyčejný spánek nebezpečnější, než složitá cesta po hřebenech.

***

Charakteristika topiče Břéti

Topič Břéťa byl úplně obyčejný topič z Jizerských hor, který každé chladné ráno chodil zatopit v chatě U Zlomené lyže.

Břéťa svým vzhledem nijak nevyčníval z davu. Až v posledních letech svého života působil trochu zarostlým dojmem, k čemuž výrazně přispíval dostatek alkoholu. Byl středně vysoký s tmavými vlasy, oblečený jako každý topič v Jizerských horách. Měl modré zašpiněné montérky a vybledlou kostkovanou košili.

Břéťova povaha byla velmi komplikovaná, dokázal být milý, ochotný a citlivý, na druhou stranu byl hrubý, nezdvořilý a jeho mentální vyspělost byla rovna malému dítěti v mateřské školce. Břéťa nikdy neměl moc přátel, svůj volný čas raději trávil sám. Jediný, kdo se dokázal dostat pod jeho tvrdou slupku, byla slečna recepční z chaty U Zlomené lyže. Sama o něm říkala: "Břéťa je jako meloun, na první pohled vypadá jako hrubián, ale když se dostanete pod tu tvrdou slupku, uvidíte to zlaté srdce, co je uvnitř." Jinak byl Břéťa velmi spolehlivý, do práce (mimo toho osudného dne) nikdy nepřišel pozdě, a to tam pracoval pěknou řádku let.

Možná že kdyby si kdysi nedopřál tu poslední lahvinku. Nebo kdyby toho dne nebyla taková zima, možná by dál vykonával svou každodenní cestu po hřebenech.