Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

McKinley už nějakou dobu dokáže hádat budoucnost - ve snech. Netuší, jak tuto prazvláštní vlastnost získal, leč ví, proč ji získal. Ve svých podivných snech vidí, co se stane nebo stát se může, když do nich nezasáhne.

Nyní ho už par nocí trápí nový sen. Vidí postele, mnoho postelí, které jsou bíle povlečené a ustlané, nachází se po levé a pravé straně a on jde rovně mezi nimi v sále, který se zdá být nekonečný. Po chvilce ovšem přece jen dojde ke dveřím, jimiž se dostane ven, ovšem překvapivě do temnoty, kde si nevidí ani na špičku nosu. Náhle se zem pod ním začne pohybovat a vystoupí i s ním vzhůru a v tu chvíli vidí McKinley nahoře malé světelné kolečko, jež se zvětšuje. Čím více se k němu blíží, je silnější a mohutnější, až ho nakonec pohltí. Pár sekund vidí jen bílo, načež se mlha začne rozplývat a on pomalu spatřuje porostlou zahradu, terasu plnou růží a orchidejí, úplný ráj. Jenže když se ke květinám přiblíží, spatří muže ležícího v nich, který je ještě přikryt v dece, pouze hlava mu vykukuje. Jakmile se ovšem chce McKinley na muže podívat blíže, z orchidejí a růží začne pojednou téct krev a vytéká jí čím dál tím více, čím se McKinley blíží k tělu. Když už skoro spatří jeho obličej, květiny se rozprsknou a celá zahrada krvavě zčervená. McKinley už tělo nevidí, ale zezadu za sebou uslyší kroky, postaví se a podívá se směrem, odkud přichází - ze zbývající mlhy, která se nerozplynula. Náhle se zastaví. McKinley vidí jen siluetu, pozdvihne ruku, v níž má pistoli, a vystřelí. V tu ránu se McKinley probudí...

McKinley se dal ihned do práce, neměl ani čas si sám sobě říct, jak strašný měl sen, okamžitě se spojil s Normanem a počal pátrat po oné budově, o níž si myslí, že to bude jakýsi hotel či ubytovna, zkrátka něco většího. Hledat ubytovací zařízení v Manchesteru se zahradní terasou nebyl problém, bylo jich tu jen několik, takže netrvalo dlouho a vyšetřovatelé s McKinleym došli k cíli. Hotel Ernsta Hübnera rozkládajícího se nedaleko centra nepostrádal stovky pokojů ani onu terasu s nádhernou zahradou plnou rozkvetlých růží a orchidejí. Na recepci však Hübnera omluvili, že už je pár dní na dovolené na Krétě, poté se chtěli podívat na střechu, recepční je tam tedy zavedla, tedy spíš zavezla oním výtahem, který má na stropě prosklené kulaté okénko, které tam je pro případ, kdyby někdo uvázl v šachtě, aby byl hned vidět. Vyjeli až nahoru na střechu a společně vystoupili. Před nimi se zjevila nepřekonatelná krása umu zahradničení pana Hübnera, jenž se o onu zahrádku prý sám stará. Naštěstí v květinách žádná podivná věc neležela. McKinley pak poprosil recepční, aby Hübnerovi, až se vrátí z dovolené, sdělila, že ho tu hledali. Odešli, přesto měl McKinley podivnou předtuchu, jako by k Hübnerově vraždě mělo opravdu dojít, pokud již nedošlo. Pro jistotu tedy dali sledovat jeho hotel, až se objeví.

Jenomže uběhlo pár týdnů a Hübner nikde, přitom podle recepční se měl objevit už dávno, McKinley se chtěl optat rodiny, zda neví, co s ním je, ale Hübner byl už dva roky vdovec bez dětí, žil sám. McKinleymu v té chvíli počalo vrtat hlavou, proč by někdo sám odjížděl na dovolenou na Krétu, notabene na začátku listopadu, kdy tam je nejméně lidí a sezóna ten tam. Jako ředitel velkého hotelu měl spoustu povinností, i pro kriminalistu je těžké utrhnout si i ten den volna. Recepční řekla, že volal z domova, jak si bral onu dovolenou a bezpečně jeho hlas poznala, ovšem zda opravdu odjel, neví. Později policie našla jeho auto zaparkované u letiště, avšak zda skutečně odletěl, nikdo z tamního personálu neví, a proč taky? Za celý den projde letištěm tisíce lidí, je nemožné si někoho zapamatovat.

McKinley si proto pronajal pokoj v ubytovně naproti Hübnerovu hotelu a dalekohledem sledoval celé dny terasu se zahradou, pokud se Hübner stal obětí vraždy, vrah brzy dorazí.

Přes den těžko, ale i v noci je terasa osvětlená, stejně tak i neonový nápis. Pokud by někdo vypnul osvětlení, zhasl by i neon a toho by si lidé všimli. Jenomže čas ubíhal a nikdo na terasu nepřišel, až to už chtěl McKinley vzdát, když vtom konečně v jasném denním světle uviděl muže táhnoucího podivný předmět za sebou, obalený do koberce. McKinley hned vystřelil z pokoje a vydal se k hotelu, vlezl do výtahu a vyjel nahoru, snad vraha zastihne. Přitom si připravil svůj dámský Walther na obranu. Jakmile však dojel nahoru, na nikoho nenarazil, pak jeho oči zamířily přímo na oné květiny, celé zkrvavené, v nichž bylo pohozené tělo, přikryté kobercem a pouze s hlavou vyčuhujíc, teď i z dálky bylo vidět, že v lebce má čistý průstřel. McKinley se chtěl otočit směrem k výtahu, leč v tu chvíli uslyšel jakési cvaknutí, odjištění zbraně, odněkud zezadu. Když pak vykřikl, kdo je to, objevil se před ním muž v tmavém kabátě a v ruce pistoli namířenou na McKinleyho, jako v tom snu. McKinley muži do obličeje nekoukal, díval se na jeho ruku, kdy se prst připraví stisknout spoušť. V momentě, kdy se prst počal pomalu klepat, McKinley odskočil a muž vystřelil. Naštěstí se včas stačil schovat za zeď a vytáhnout svou zbraň, sen měl své další pokračování, a to v podobě přestřelky, proti McKinleymu nestál obstojný střelec, zkušeností moc na kontu neměl, zato McKinley měl na účtu spoustu hodin strávených na policejní střílně. Využil onen známý obchvat, udělal salto z úkrytu a jakmile se zastavil, vystřelil na muže, který se ihned skácel k zemi. Zasáhl ho ale jen do nohou, chtěl jeho výpověď.

Po chvíli na terasu dorazila policie a přistál zde i vrtulník, který odvezl zraněného muže, též přijela pohřební služba pro mrtvého Hübnera.

Po několika dnech, když se muž dal trochu do kupy, vše McKinleymu vypověděl. Jmenoval se Hans Wiesmann, přistěhovalec z Německa jako Hübner, už v západním Berlíně vlastnili hotel, byli společníci, jenže Hübner ho vypekl a všechny peníze z prodeje tamního hotelu si nechal a s nimi utekl do Británie, kde si postavil luxusní hotel. Wiesmann tenkrát seděl ve vězení za ublížení na zdraví, byl trochu surovec, kdežto Hübner byl mozek, o tom, co udělal s jeho hotelem se dozvěděl teprve před pár měsíci, co ho propustili, tehdy si zapřísáhl pomstu.

Netrvalo dlouho a Hübnera našel, bohatého a šťastného, díval se na něho z ubytovny naproti, jak se stará o svou zahrádku, měl v úmyslu ho shodit, ale o tom by každý hned věděl. Rozhodl se jinak.
Zašel do jeho domu, kde ho pod nátlakem přesvědčil, aby zavolal do hotelu, že si bere dovolenou, a po telefonátu ho zastřelil. Nějakou dobu ležel zahrabán v lese, ale zde to Wiesmannovi přišlo nevhodné, chtěl, aby byl se svými květinkami, aby to bylo symbolické. Zajel tedy k jeho hotelu, přiblížil se zadním schodištěm nahoru a hodil ho do květin, pak chtěl odejít, ale vyrušil ho McKinley, a po chvilce měl prostřelené obě nohy...

McKinley nedovedl nikoho zachránit, jen dovedl najít pachatele a usvědčit ho tak, že ho načapá přímo při činu. Ovšem kdyby se to dověděla veřejnost, jakým způsobem chytá zločince, patrně by si o něm mysleli bůhvíco, proto každé vyšetřování oficiálně vede Norman, jako vždy.