Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Detektiv Norman vždy snil o tom, že bude kriminalistou, proto tedy vstoupil do policejního sboru s úspěšně dokončenou policejní akademií, odkud měl výborné preference. A v tom to možná bude. Norman byl spíš teoretik než praktik, věděl, jak má postupovat, leč realizovat už to jen stěží dokázal. Proto se vždy spoléhal na McKinleyho, že mu pomůže s případem, ačkoliv McKinley si myslel, že mu je uvolňuje jen kvůli tomu, že je McKinley chce vyšetřovat a ne že sám Norman by to nedokázal. Kariéra Normana, který je už šéfem kriminálky v Manchesteru, je McKinleyho kariéra, nebýt něj, Norman by byl jen ubohý strážník na dopravním, avšak bez Normana by McKinley neměl takový přístup k případům, kterého ho tak zajímají. Ti dva si byli potřební sobě navzájem a pokud by se někdo z nich ztratil, byl by všemu konec. Což se nyní stalo.

Už pár dnů se McKinley Normanovi neozval, ačkoliv mu již přidělili nový případ. A vyšší místa chtějí výsledky. Norman se tedy rozhodl jít jej navštívit na zámek. Když došel k zámku, nalezl branku pootevřenou, připravil si tedy svůj revolver na obranu a opatrně prošel zahradou do zámku. Tam hned u schodů narazil na ležícího sluhu pod nimi s rozbitou hlavou a kolem ní kaluž krve. Normanovi se rozklepali kolena, bál se vyjít nahoru, co tam na něho bude asi čekat, nakonec se odvážil a vyšel pomalým krokem po schodech. Došel až na chodbu s pár dveřmi, jedny vedly do McKinleyho pokoje, opatrně vzal za kliku, načež prudkým pohybem otevřel dveře. McKinley tu sice nebyl, ale postel byla celá rozestlaná a na ní spadlá lampa z nočního stolku. Je více než jisté, že McKinleyho někdo unesl z postele.

Norman byl bezradný, nevěděl, co má dělat, zavolal kolegy a těch deset minut, než přijeli, přemýšlel, co bude dál. Kolegové za chvíli doeli, pohřebáci odvezli mrtvé tělo, technici prozkoumali McKinleyho pokoj a zbytek policistů začal prohledávat zámek. Nic moc se ale nedozvěděli, jen to, že byl unesen a jeho sluha zavražděn. Muselo se to stát v noci, před třemi dny podle teploty těla sluhy, což by odpovídalo. Avšak kam s ním zmizeli, to už je těžko určitelné.

Norman zapátral v jeho minulosti, zda nemá nějaké nepřátelé, o kterých mu neřekl. Samozřejmě že má, ale ty, které si sám znepřátelili tím, že je usvědčil. Tak se musel Norman chtě nechtě pustit do hledání všech, kteří už opustili bránu věznice. Šel tedy do archivu, kde byly všechny Normanovo-McKinleyho případy. A když si prohlížel dokumentace, něco ho napadlo. Co když za jeho zmizením stojí nadpřirozena síla? Ty sny, které měl a které Normanovi pomohli, nemůžou s tím jeho zmizením nějak souviset?

Norman se tedy blíže podíval na případ Ztráta paměti. Od té doby měl totiž ty divné sny. Stejně tak jako McKinley i oběť toho případu zmizela, ovšem na rozdíl od něho tohle nebylo beze stopy, unesla ho nějaká síla, živá, ale zda byla lidská, zůstává otázkou.

Norman se rozhodl navštívit ženu toho, co ztratil paměť, Adama Clintona, možná mu může povědět něco, co tenkrát přehlédli, jako například, že ho strašili též zlé sny, a právě v tom se nemýlil. Žena si vzpomněla, že několik nocí před zmizením nemohl usnout, budil se a když spal, mluvil ze spaní, ale tomu, co říká, nerozuměla, ačkoliv se ho potom ještě ptala, neřekl jí vůbec nic, jako by se těch snů bál. Mohl v těch snech už vidět vlastní zmizení? Jeho žena pak dala Normanovi jeho deník, kam si zapisoval různé motanice, tak snad bude k něčemu. Norman ho svěřil šifrářům. Mezitím se vydal do malé vesničky Lost, u které policisté objevili ono auto. Chtěl mluvit s místním starostou, aby se něco od něho dověděl o historii vesnice, ovšem ten měl právě dovolenou, tak se tedy vydal sám do archivu, kde jsou všechny různé záznamy.

Z těch starých zaprášených dokumentů se dozvěděl, že Lost byl založen již ve středověku a podle všeho jej založili zednáři, nebylo to tam přímo napsané, ale Norman poznal jejich symboly. McKinley byl na škole do nich zblázněný, tak se je od něj naučil. V dokumentech mimo jiné bylo napsáno v jejich jazyce o jakémsi tajném spolku, který sbírá neobyčejné lidi a snaží se je dostat k sobě, a když oni nechtějí a ani vymýváním mozku je nepřesvědčí, pošlou je zpátky, samozřejmě již ne normální jako kdysi. A co je nejpodivnější, jejich šéfem má být John Beerty, starosta vesnice. Norman tomu nemohl uvěřit, co v těch dokumentech bylo a nechápal, proč byly takhle veřejně dostupné, ale poté to pochopil - tuhle pravdu, i kdyby někdo uměl jejich jazyk, by beztak nikomu nemohl vyzradit, neboť když se chystal Norman odejít, někdo do místnosti hodil hořící petrolejovou lampu a rychle zavřel dveře. Důkazy o existenci toho zednářského spolku měly shořet a spolu s nimi i Norman. Tak by oni mohli dál pokračovat ve své zvrhlé činnosti.