Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• povídka/zamyšlení

Zdálo se mi, že se vznáším nad městem, které zářilo zlatou barvou a stálo uprostřed jiného města. Vůbec jsem nerozuměl tomu, co tam dělám. Vznášel jsem se jako pták, necítil žádnou tíhu a jen jsem koukal na to město, jež mne oslňovalo svou září. Najednou se ono světlo zbarvilo do červené barvy a vedle mě se ukázala silueta postavy. Mé srdce a celá má duše věděla, že je to postava Syna Stvořitele, že tam se mnou je a chce mi něco sdělit. Neviděl jsem mu do tváře, ale i přesto si dokážu vybavit jeho úsměv, jeho bílé zuby a jeho dlouhý bílý plášť.

Když jsem hleděl na tu zářivou postavu, měl jsem velkou radost a zároveň i velký strach. V ten moment jsem nevěděl, co se mnou bude. Nevěděl jsem, jestli jsem mrtvý a nyní mě čeká soud, který rozhodne o tom, co bude. Byl jsem nejistý, i když jsem věřil, že předmětem jeho učení je láska. On se ke mně přiblížil a promluvil: "Neboj se mne, Ammare. Ty jsi pochopil učení, jež jsem předal světu. To učení, které pramení z lásky a věčného života a které je v srdci každého člověka, však udupali vládci této země a tohoto města, které vidíš před sebou. Vytvořili si svého Boha a svá pravidla, jež předávají celému světu. Pohltil je pocit moci a nadřazenosti, nemají zájem vést lidi k jejich božství, nemají zájem jim ukázat, co se v nich skrývá. Janovi jsem předal zprávu, která měla lidem ukázat tu cestu, aby poznali, co je pravda a život, a žili v radosti a lásce. Nechali se však svést světskými hodnotami a přestali věřit sami v sebe. Drahý Ammare, lidé potřebují nalézt cestu, aby jejich duše došla k osvícení a nemusela se tak stále transformovat na tento svět. Církev tento úkol nezvládla, zneužila svého postavení a díky tomu se lidé nedokážou vyladit na svou božskou podstatu. Amen, amen, pravím ti, tobě dávám vědění a moc, která ukáže lidem pravdu. Pravdu, která je zapsána mezi řádky v Bibli, mezi řádky plných lží a dodatků, výmyslů lidí."

Nedokážu ani popsat, co jsem v ten moment cítil. Celý můj život se mi promítl během vteřiny a já věděl, že to tak mělo být. Jen jsem koukal do té záře a potichu se zeptal: "Řekni mi, co je to pravda?"
V ten moment Syn ukázal svou pravou rukou na to město, jež stojí na vodách mnohých, a pravil: "To město, které vidíš, leží na sedmi pahorcích a je to město Vatikán. Od doby, kdy vzniklo toto město, bylo zvoleno 6 králů, tedy 6 papežů. Pět jich již zemřelo, jeden nyní kraluje a jeden, sedmý papež teprve přichází. Ten však přijde jen na chvíli, protože s ním zahyne ta žena, to město. Šelma, o níž psal Jan ve svých zjeveních, je osmý král, jenž je jedním z těch sedmi, je to ten sedmý papež, který brzy přijde. On už na zemi byl a opět se transformoval do tohoto úkolu. Přichází čas, kdy se všichni lidé dozví pravdu a bude jen na nich, zdali ji přijmou, anebo zůstanou ve tmě, která je pohltí. Ti největší vládci a králové jsou ti, kteří mají v rukách moc brát lidem jejich věčnost, ale přicházím k tobě, Ammare, abych ti ukázal, jak svou láskou a pravdou můžeš změnit svět. Já jsem to světlo, které v tobě přebývá a ty jsi ho poznal."

V ten moment ukázal opět na to město, které se začalo propadat a zalilo se vodou. Obyvatelé toho města umírali a modlili se v moment jejich smrti k Bohu, králi vesmíru. Je neuvěřitelné, co jsem potom viděl. Duše těch lidí stoupaly směrem vzhůru a poté jsem se objevil na vesmírném paprsku, který svítil modrou barvou, ten paprsek procházel každou duší, která se očistila a hned byla poslána opět na zem, aby se opět narodila do hmotného světa. Díky tomu jsem pochopil, že každý z nás má v sobě duši, která má svůj vnitřní úkol - poznat Otce a Ducha vesmíru, který je obsažen zejména v lásce. Láska, které lidé říkají Bůh. Pokud to odmítáme a žijeme pro materiální hodnoty, jež jsou pomíjivé, nemáme možnost naši duši vychovat a ona se tak opět vrací na planetu Zemi, kde žije znovu a znovu. Duše potřebuje dojít k osvícení, aby se mohla vrátit k Stvořiteli, k té prasíle vesmíru, která se nedá změřit, ani vidět, ani popsat, ani ovládat, lze jen cítit Duchem, který je uvnitř každého z nás. To je smyslem každé živé bytosti a člověk je tím nejvyšším stvořením Otce vesmíru. To jsem si uvědomil ve svém snu.
Poté jsem se probudil.