Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bylo šero...slunce už zapadlo, ale nechávalo po sobě takové to světlo, podivné světlo, jež mi vždy připadalo jako plané sliby. Tato nevinná iluze dne právě svítila nad lesem.
Stál jsem na zešeřelé louce a sledoval blížící se bod, světlo mého štěstí...byla to žena. Černé vlasy se jí proplétaly v lehkém vánku, už z dálky mě v srdci hřály ty dva šibalské dolíčky, tak jako hřeje slunce po dlouhé zimě. Blížila se a já pozoroval ten výjev živé vyjádření mé prudké lásky s pokorou a očekáváním. Měla na sobě jen lehkou bílou košilku, přes kterou prosvítalo její loukou provoněné tělo, snědé, s plnými křivkami, krásou a pohyby mazlivé kočky. Blížila se a já pozoroval ty útlé snědé nožky jak brouzdají mokrou trávou, ty pružné hladivé a jemné ruce, které dokážou utěšit lépe než kdejaký soucitný proslov. Pozoroval jsem její magnetizující oči, hluboké něžné - ale když chtěla - tak i pevné a hrdé. Topil jsem se v těch smolně černých vodách, jako se trosečník topí v moři. Tonul jsem, křičel jsem, volal jsem a plul stále hlouběji do oněch očí a polykal jejich kouzlo.
Byla jen na pár kroků ode mě, když natáhla vroucně ruku, přitáhnul jsem si ji k tělu a políbil tu něžnou ručku. Hladil jsem ji na tvářích a skráních a ona jen něžně klopila ty temné oči, a tak jsme tam stáli v láskou přetékajícím objetí a zpívali jsme v temnotě okolo nás, kterou prosycovala jen letní vůně květin a štěstí dvou milenců naplněné tak něžným citem...