Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Doktor Archibald byl věhlasný britský lékař a především také chirurg, podílel se na mnoha operacích slavných osobností, pod rukou měl polovinu královského dvora. Též se proslavil svými pokusy o transplantaci srdce, sic bezúspěšně, avšak v 50. letech minulého století to bylo považováno za pokrok k lepším zítřkům moderní medicíny. V posledních letech ovšem jen ordinoval ve svém domovském městě Manchesteru jako praktický lékař. A právě v jeho ordinaci byl dnes nalezen mrtvý. Jeho smrt byla o to zarážející, že policisté našli na jeho ruce stopy po vpichu a v koši spousty prázdných stříkaček. Poté vyšlo najevo, že měl v krvi tolik morfia, že by to skolilo i krávu, natož postaršího doktora. Detektivu Normanovi to přišlo moc prapodivné, v okolí byl uznávaný a oblíbený, všichni ho popisovali jako čestného a bezproblémového člověka, jenž ví moc dobře, jak se ve společnosti chovat. Proto Norman požádal o pomoc svého přítele, sira Arthura McKinleyho, aby mu s vyšetřováním pomohl. McKinley byl znám svým zápalem pro kriminalistiku, ačkoliv oficiálně se sborem neměl nic společného. Považoval se za nástupce Sherlocka Holmese, četl Doylovy knihy, kde se často inspiroval k vyšetřování těch nejzamotanějších záhad. Nosil dlouhý černý kabát a široký klobouk, na nohou měl bílé boty se zlatými tkaničkami, avšak nikdy nikomu nepotvrdil, zda se jedná o skutečné zlato. Sic vzhledem působil výstředně, inteligencí oplýval jako Einstein, proto jej policie tak moc využívala, hlavně díky Normanovi, McKinleyho příteli už ze školky.

Smrt doktora Archibalda ho velmi překvapila, neboť jej dobře znal, chodil na různé večírky jako sir McKinley, které se pořádaly hlavně pro britskou smetánku, kde se debatovalo o budoucnosti a pokrocích. Sám doktor zde často vyprávěl o svých pokusech, též o snaze transplantovat srdce. Celou společnost svým povídáním velmi zaujal, i McKinleyho, na něhož rozhodně nepůsobil jako narkoman užívající morfium. Byl vdovec bez dětí, což věc komplikuje, obvykle se od dětí či od ženy dovíte hodně, ačkoliv někdy to není pravda, ale v tomto případě musel McKinley dát jen na sebe a svůj vlastní intelekt.

Předně jej zajímalo, jak se k morfiu dostával a jak dlouho byl jeho uživatelem. Detektiv Norman mu ukázal lékárničku s vystavenými prázdnými krabičkami morfia, jež bylo vzadu za plnými, což ho hned zarazilo. Zkušený doktor aby užíval drogy z vlastní ordinace? Ne, to mu nešlo na rozum, každopádně soudní lékař zjistil, že užíval drogy zhruba dva roky, ovšem v menších dávkách. Nedalo se předpokládat, že by se soudní lékař mýlil a už vůbec ne to, že o tom doktor Archibald nevěděl. Musel být tedy skutečně uživatelem té velice návykové látky, avšak že by náhle zblbnul a předávkoval se? To McKinleymu nepřišlo logické, a tak se vydal do jeho domu na samotě u Manchesteru.

Posluhovačka, která dům občas navštěvuje, aby uklidila a navařila, nezpozorovala nic, že by byl doktor v poslední době divný či omámený, ani žádné stříkačky či krabičky po morfiu neobjevila, což je jasné - aplikoval si to především ve své ordinaci.
McKinley se ale přece jen porozhlédl v jeho pracovně ve snaze, že objeví aspoň stopy po doktorově užívání morfia. A taky je objevil. Posluhovačka byla průměrná žena, měla velmi zakrnělý slovník a inteligencí moc neoplývala, což je logické vzhledem k tomu, jaké povolání vykonává, takže si nemohla ničeho všimnout, zato McKinley ano. Doktor začal fušovat do farmakologie, zjišťoval působení morfia na člověka a jaké látky za to mohou. Za pokusného králíka vybral sám sebe, v notýsku si vedl poznámky o braní dávek, zhruba třikrát do týdne si píchal pár gramů. Tento týden už však svůj limit vyčerpal, dnes se píchl počtvrté a naposledy, proč najednou takový prudký nárůst? Kdyby si přidával sem tam nějaký gram, ale on jen setiny či desetiny, jak si vysvětlit, že dnes spotřeboval půl zásob morfia ordinace? Tohle předávkování už nezačíná být tak jasné jak předtím.

McKinley zkoumal jeho deník, kontakty, telefonní čísla... S výsledky svého výzkumu se určitě musel s někým podílet - na ústředně zjistil, že nejvíc telefonoval na číslo do Liverpoolu, zvlášť poslední dva měsíce. Číslo patřilo doktorovi Howardu Andymu, profesorovi ve výslužbě, který se zabýval farmakologií omamných látek. McKinley se ihned rozjel do Liverpoolu za Andym, leč jakmile dorazil do jeho vily v centru, našel před budovou policejní vozy a mraky policistů. Poté mu jeden detektiv oznámil, že se Andy předávkoval a opět morfiem, též v jeho zápisníku objevil záznamy o užívání morfia, užíval totožnou dávku jako doktor Archibald. Je zcela jisté, že oba postarší muži spolupracovali až do smrti, ačkoliv Andy už tu ležel prý o den dříve.

McKinleymu stále vrtalo hlavou, proč byly v neustálém kontaktu hlavně poslední dva měsíce, však drogy užívali už dva roky oba, i koroner to potvrdil. Patrně se chystali vyvrcholit své dávky a oba nevěděli, jak to učinit, aby při tom nezemřeli, což se jim nepodařilo. Policisté tedy případ uzavřeli jako předávkování, nezaviněné žádnou jinou osobou, leč pro našeho Holmese to ještě uzavřené nebylo...

O pár měsíců později se konala osvětová přednáška lékařů, kde se představili s výsledky svých výzkumů. McKinleyho hlavně zaujal přednes mladého nadějného lékaře Petera Dannela o morfiu, tedy jak přesně působí na člověka a které přesně látky jej nejvíce ovlivňují. Jeho výklad byl do nejmenších detailů totožný s výsledky doktora Archibalda a Andyho. McKinley si hned odskočil zavolat na policii, aby mu zjistili bližší informace o Peteru Dannelovi. Jakmile mu řekli, kdo to byl, měl zcela jasno, okamžitě nechal zavolat Normana, ať sem přijede. Jakmile osvětová přednáška skončila, venku už na Dannela čekali policisté v čele s Normanem a McKinleym. Dannel nepředpokládal, že se jedná o něj, a tak se snažil projít jakoby nic, avšak Norman ho zastavil, načež mladíkovi sdělil, z čeho je obviněn a vytáhl z kapsy želízka. Mladík neotálel a hned Normana odstrčil a utekl zpátky do budovy. Tam si ale také moc nepomohl, do každého hned vrážel a tím se značně zpomalil. Utíkal do zadního traktu budovy v domnění, že tam bude zadní východ, ale byl tam jen sklep. Než se stačil otočit a vyběhnout zpátky, skočili na něj dva policisté a ihned jej zpacifikovali.

Mladík byl tak vyděšený, že se ani při výslechu nesnažil zapírat, Dannel byl totiž učněm u profesora Andyho, znali se již z univerzity a Andy ho vzal k sobě. Andymu při pokusech pomáhal, ale nechtěl, aby Dannel bral morfium, že je to pouze Andyho věc, a tak Dannelovi přišlo, že jen oni dva, Archibald s Andym, slíznou smetanu a on nebude mít nic, neboť ten jejich výzkum byl něco dokonalého, jak se potvrdilo na osvětové přednášce, kde sklidil velký potlesk. Dannela napadlo, že pokud by se předávkovali, nikdo by to neřešil, prostě dva blázniví doktoři se trochu spletli a zaplatili za to životem, na to Dannel spoléhal, a proto se nebál předávkovat i Archibalda a vniknout do jeho domu ofotit jeho výsledky výzkumu, což udělal i u Andyho. Myslel, že bude slavný a bohatý, když ukradne výzkum někomu jinému a nakonec skončil jako každý zloděj a vrah, na popravišti.