Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kolem nás je jen tma, nikde ani jedna pouliční lampa, jen měsíc svými paprsky ozařuje ztemnělou pustinu ničeho. Ukazuje nám cestu do ráje, kde budeme jen my dva. Řítíme se po silnici stále dál, řítíme se nesmírnou rychlostí do cíle. Jen stále nevíme, kde ten cíl je.

+++

Vítr je chladný, ale stále je dusno a horko, potím se. Cítím, jak mi kapají malé potůčky potu po čele a po zádech. Ruce mám kluzké, ale musím se ho držet, abych nespadla. Cítím každý jeho sval, každý jeho pohyb, jeho pocity. Musí se soustředit na jízdu, neohlédne se. Vítr mi cuchá vlasy, snaží se mě ochladit, ale nepomáhá to. Miliony hvězd nám svítí nad hlavou, na nebi ani mráček.
Je půlnoc, úplněk. Kolem nás je jen les, jediná cesta, kterou jedeme, vede do neznáma. Tento výlet nikam znamená mnoho, vlastně je to už skoro 5 let, co se známe. Čekám, že má pro mě přichystané něco velkého, doufám, že na otázku, kterou od něj očekávám, odpovím "ano".

+++

Miluji její doteky, její krásný úsměv, její oči, ve kterých se zrcadlí strach z jízdy. Věří mi, ví, že ji miluju a já vím, že ona miluje mě. Jedeme cestou, která nevede nikam, ale já znám místo, kde je to magické a pro dnešní noc bude dvojnásob. Mám k sobě nakloněný celý vesmír. Měsíc mi svítí nad hlavou, hvězdy se třpytí a fouká chladný vítr, ale i přesto je teplo.
Vše musí být dokonalé, právě dnes je to 5 let, kdy jsme se prvně potkali a naše láska jen vzrůstala. Položil bych za ni život. Je láskou mého života. Dnes je ten večer, kdy vyslovím svoji otázku, kdy mi odpoví "ano" a já jí navléknu prsten na prst jako symbol naší lásky.

+++

Ležím na trávě, nemohu se hýbat, jsem celá od krve. Kousek ode mě leží vrak motorky, ale jeho nevidím. V dáli vidím červená světla a slyším zvuk houkaček. Pokouším se vstát, ale strach mi to nedovoluje. Plazím se někam, kde doufám, že leží. Políbím ho na chladné rty, pohladím jej po vlasech, pošeptám mu "miluji tě", ale jeho oči jsou zavřené. Pak slyším "miluji tě, vezmi si mě..." Odpovídám "ano". Poslední jeho slovo je "promiň", neslyším jeho dech ani naříkání, je po všem...

+++

Srazili jsme srnu, mladou krásnou srnu. Objali jsme se a podívali se do očí, viděl jsem jí v očích strach a odpuštění. Odpor byl silný, odmrštil mě od ní pryč. Slyším ránu, to asi narazila na světlem ozářenou silnici motorka. Ležím na zádech, dívám se na měsíc a poslouchám les, uvědomuji si vše, co se událo, ale kde leží? Je v pořádku? Ano, určitě je, ztrácím kontrolu nad svým tělem, nad světem. Zavřu oči a myslím na ni, myslím na dnešní večer, jaký měl být a jaký je. Otevřu oči a nade mnou vidím její obličej, vzhlédnu na ni a položím otázku, kvůli které jsme podnikli výlet.
Z lesa slyším zpěv ptáku, vytí vlků, od cesty slyším nepatrné houkání a mezi tím vším její odpověď: ano. Cítím, že není něco v pořádku, že je to tady, můj život skončí za několik málo chvil, celá moje existence zmizí ze světa a po mně tu zbude jen vzpomínka a moje láska. Naposledy jí povím "miluji tě" a prosím o odpuštění...