Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dan byl velký urostlý ryšavý chlapec se smyslem pro humor a válečné knihy. Hrál za školní fotbalový tým. A dokonce byl kapitán. Ostatní studenti z něj měli respekt a na chodbě před ním uhýbali, jako by se ho báli, i když byl nejoblíbenějším studentem na střední White Hall na předměstí New Yorku. Se svým úsměvem a oříškovýma očima okouzlil snad každou dámu, na kterou se jen podíval. Privilegovaný chlapec neměl problém ani s angličtinou, matematikou či dějepisem a držel si "B" průměr. Avšak někdy ho unavovalo být dokonalým studentem, hráčem a synem především. Matka mu zemřela před deseti lety při autonehodě, když mu bylo osm a seděl na zadní sedačce auta. Zlomilo to i jeho otce. Od té doby si už nikdy neházeli s míčem, nevečeřeli spolu a spíš ho vychovávala starší sestra Mack. Ničila ji nezajímavost Danova otce. Že byl nejúspěšnějším studentem na škole, to ho míjelo velkým obloukem. Ona mohla jen smutně přihlížet, protože bydlela na druhé straně města se svým pravým otcem. Přesto často svého bratra navštěvovala. Skoro každý den.

V úterý 5. července, na začátku prázdnin, šel Dan se svými kamarády na hřiště v parku provětrat balón. Když musel doběhnout pro míč, narazil na velmi okouzlující dívku. Dlouhé kaštanové vlasy jí volně padaly na záda a vykouzlila úsměv na Danovo vypracované tělo. Úsměv jí oplatil.
"Kdo jsi?" zeptal se zvědavě.
Dívka s překvapeným obličejem odpověděla: "Jsem člověk a jmenuji se Lily."
Dan byl odpovědí zaskočen, ale rozesmál se: "Já jsem tuleň a říkají mi Dan."
Ostatní kluci se k nim blížili, a tak Dan raději vzal míč, otočil se a uháněl za nimi.
Od toho odpoledne nemohl na člověka jménem Lily zapomenout. Každý den chodil do onoho parku, ale ani jednou tam už nebyla.

Po prázdninách, jen co vešel na školní pozemky, zahlídl její vlající vlasy. Doběhl okamžitě k ní přes malý trávník.
"Přece jsi to ty!" zvolal hlasitě. Nová studentka se rozpačitě otočila.
"Jé, ty sem chodíš do školy? Právě jsem přestoupila na sociologii. Jsi Dan, že?" usmála se.
Dan přikývl a rozhodl se, že už neztratí ani minutu. Nejprve jí ukázal školy a její učebny a vše jí vysvětlil. Od té doby je nikdo neviděl odděleně. Ve škole se nemluvilo o ničem jiném než o nich a o tom, že je jejich kapitán zadaný.

Když se o jeho "vážném" vztahu dozvěděl otec, ne že by se nějak zajímal, ale pozval je oba do luxusní restaurace. Danovi na Lily opravdu záleželo. Snažil se být milý, ale otcův zájem jen o budoucnost a zaměstnání rodičů Lily ho rozčiloval. Najednou mu zazvonil telefon.
"Jako vždy!" nemohl se Dan už udržet.
"Je to jen telefonát..."
Danův obličej Lily napověděl, aby ho radši nesoudila po půlhodině.
Otec se k nim vrátil a oznámil, že musí do kanceláře, ale že je moc rád viděl. Vždy je firma na prvním místě, pomyslel si jeho syn.

Další týden zavolal Danův otec Lily, jestli by se za ním nezastavila v kanceláři. Samozřejmě neodmítla, i když jí to přítel rozmlouval: "Budeš litovat, že jsi tam šla. Nechápu, jak jsi mohla říct, že přijdeš!"
Lily se odvrátila od jeho mírného polibku: "Chci mu dát jen šanci."
Dan musel do školy na zápas, proto nechal svoji květinku, která zavoněla po matčině lásce jeho srdce, aby odjela taxíkem do centra.
Komentátor právě hlásil z kabiny: "Připraví se domácí tým White Hall a hosté z Dall Moss na zápas, který začíná 11. září 2001 přesně v 9:00, jde o první zápas v tomto roce..."

Lily mezitím již vyjížděla výtahem vysokého mrakodrapu. Prošla dlouhou chodbou, až vešla do kanceláře Danova otce. Byla tam jen sekretářka, jež jí oznámila, že pán má zpoždění. Vzala si tedy nabídnutý hrnek kávy a prohlížela si přepychovou místnost. Podívala se z okna a uviděla svoji školu, kde právě probíhal turnaj. Vtom uslyšela ránu a poslední, co spatřila, bylo, jak kolem létají trosky z celé budovy...