Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sedím, civím do prázdna. Slyším praskání dříví v krbu a odbíjení půlnoc někde v dáli. Znenadání u mých dveří někdo zazvoní. Byl jsem překvapen, protože už je velice pozdě a nikoho nečekám. Seběhnu dolu ze schodů a opatrně pootevřu dveře.

Přede mnou stojí malý, ale urostlý muž s kufříkem v ruce a brýlemi na nose. Odbyl jsem ho, ať jde pryč, že je moc pozdě a zavřel dveře. Nestačil jsem ujít ani pár kroků a opět zvonil. Už jsem byl naštvaný a nervózní. Otevřel jsem rychle dveře a chtěl začít s nadávkami, leč on tu už nebyl.

Rozhlížel jsem se vpravo i vlevo a nikoho jsem nezahlédl. Zavřel jsem dveře a šel nahoru sednout si do svého křesla. Chvíli jsem si četl a pomalu začal usínat.

Vtom jsem uslyšel opět můj zvonek. Tak to už bylo moc, otevřel jsem okno a koukl se dolů. Nikdo tam nebyl, ovšem zvonek pořád zvonil. To není možné, okamžitě jsem sešel ze schodů dolů a otevřel dveře. Zvonek přestal a v ulici nikdo nebyl, panovalo tam hrobové ticho. Vyšel jsem nahoru do své ložnice, abych si odpočinul.

Po pár minutách jsem zase uslyšel ten zvuk. Ten příšerný a hrozný zvuk, který mě nemohl nechat v klidu. Popadl jsem sekyru a vyšel ven na ulici.

Zvonek neustále zvonil a přitom u něj nikdo nebyl. Už jsem byl tak rozčílen, že jsem takřka zešílel. Mlátil jsem do zvonku jako zběsilý, ale on si pořád mlel svou. Nepřestával, ba ani jsem ho nějak zvukově nepoškodil. Zašel jsem zpátky do domu a dal si do uší vatu, až to konečně pomohlo!

Ráno jsem se vydal do práce, vždy chodím kolem řeky, je tu hezky. Dnes tu ale postávali policisté a lovili zřejmě někoho z vody. Jeden z nich mi řekl, že se tu včera kolem půlnoci utopil nějaký muž. Jeden pejskař prý uslyšel šplouchnutí...

Po pár minutách ho vylovili a já poznal onoho muže ze včerejší noci. Byl sice poněkud zřízený, inu, pár hodin v té vodě dokáže udělat s člověkem příšerné věci.

Několik dní mi trvalo to pochopit a dlouho jsem si to i vyčítal. Přesto jsem na to za nějaký čas zapomněl.