Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pan Tobolka byl účetní v jednom nejmenovaném družstvu. Účetní to byl nadmíru spolehlivý a pilný, což se v účetnictví cení. Všechny finance družstva měl v malíčku, kolik kdo dostává výplaty, jaký je rozpočet, co si může družstvo dovolit pořídit. Jenže jak už to bývá, i mistr tesař se jednou utne, ale i to jedno utnutí stačí na to, aby jako účetní skončil.

Když družstvo jednou platilo dodávku materiálu dodavateli, spletl se v účetním dokladu o pár nul. A naopak zase u předešlé faktury, kterou měl zaplatit, je přidal. Co to tedy znamená? Odběratel zaplatil méně a dodavatel obdržel více. Žádná strana si nestěžovala, proč taky? Jen Tobolkův šéf Kundera si všiml úbytku na účtu družstva a zašel za ním pro vysvětlení.

Tobolka nikdy nelhal, snad to ani neuměl, takže se tedy doznal, že jednou v pátek, když pospíchal domů, ve spěchu spletl dvě částky. Šéf, ačkoliv nikdy Tobolka neměl žádný malér, se rozhodl v jedné minutě - dal mu okamžitý vyhazov. Tobolka se nestihl ani bránit, neboť Kundera ihned odešel.

Tobolka jako nekonfliktní človíček si sbalil svých pár švestek, podepsal výpověď a odešel z firmy. Hledání nového místa se stalo obtížné, protože bývalý šéf na něj napsal velmi špatné hodnocení. Až jednou narazil na svého přítele ještě ze školy, který právě sháněl účetního do rozbíhající firmy. Tobolka si s ním bez rozmyšlení hned plácl.

Začal znovu žít, opět byl tím pilným a spolehlivým účetním jako dřív, snad jeho zápal do účtování byl i větší než kdy předtím. Kamarádova firma se díky němu rozběhla a Tobolka bral doslova trojnásobek minulého platu. Až se vypracoval na zástupce ředitele firmy.

Jednoho dne kamarád odešel do jiné vzrůstající firmy a Tobolka se stal ředitelem, ovšem ještě mu chyběl zástupce. Tak tedy v novinách uvedl inzerát, že shání nového zástupce.
Před jeho kanceláří se začaly v dalších dnech rojit davy lidí, každý chtěl dělat zástupce v tak slavné firmě, hlavně asi proto, jaká je gáže. K Tobolkovu překvapení mezi adepty poznal i onoho šéfa Kunderu, jenž ho tenkrát vyhodil. Kundera se omlouval, litoval svého počinu, neboť přiznal, že byl nejlepším účetním ze všech. Po něm se prostřídali prý dva účetní - mladíček, jemuž ještě neuschl diplom a fiflena, která měla starost jen o to, zda si nalakuje nehty na modro či na červeno. Díky jejich chybám začala firma prodělávat a nakonec zkrachovala.

Když si Tobolka vyslechl příběh, rozhodl se dát Kunderovi ještě jednu šanci, nezachoval se k němu sice dobře, ale povaha Tobolky tomu prostě nedala, snad Kunderu i trochu litoval. Od této chvíle se tedy Kundera stal zástupcem a Tobolka se mohl plně věnovat bezproblémovému chodu firmy.