Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pan Sobotka nebyl typ člověka, který by musel být IN. Nečetl módní časopisy, na nákupy chodil jen do místní večerky. Jeho jediným a zároveň nejlepším přítelem by pes Argo.
Jednoho obyčejného dne se jako obvykle chystal na procházku se svým psem. Když už si oblékal bundu, zjistil, že je roztrhaná. Nezbývalo mu nic jiného, než bundu vyhodit, protože šít neuměl. Takhle to šlo asi měsíc. Byl začátek listopadu a výrazně se ochladilo. Pochopitelně to poznal i pan Sobotka. Měl kašel, dokonce mu teklo i z nosu. A tak se rozhodl jít si koupit novou bundu. Natáhl na sebe dva svetry, pohladil svého psa a vyšel.
Když došel do své oblíbené večerky, byl nemile překvapen.
"Ale pane Sobotka, my textil neprodáváme. Máme jen rohlíky, mléko a máslo. To musíte jít do módního butiku," řekla mu obézní stará pokladní.
Pan Sobotka zdvořile poděkoval a smutně odešel.
Vracel se právě domů, když si povšimnul, že má poštovní schránku plnou. Barevné letáky s křiklavými nadpisy "Sleva až 20 %" nebo "Nikde jinde nenakoupíte levněji" přetékaly ven, až je skoro zázrak, že se tam všechny vešly. Pan Sobotka strčil malý kovový klíček do zdánlivě ještě menší dírky a klíčkem otočil o 90 stupňů doprava. Otevřel Skřínku a tuna letáčků ho málem zasypala. Když všechny letáky pracně posbíral, vyjel výtahem do 5. patra a už se těšil domů, až se konečně ohřeje.
Vysvlékl se ze svetrů a šel si přečíst, kde nakoupí nejvýhodněji. Když přelouskával devadesátý třetí leták, povšiml si zajímavé nabídky. Byl tam obrázek šedivé bundy se zajímavou kapucí a knoflíky jako celá Amerika. Pod ilustračním fotem byl text, popisující jak je ta bunda kdovíjak kvalitní a zateplená, a že člověk nemusí obíhat několik obchodů, že objednané zboží zasílají poštou. Pan Sobotka byl velice důvěřivý člověk, a tak neváhal. Navíc bunda byla i docela levná - 499,90 Kč + poštovné a balné. Ani na vteřinu neváhal. Čekal pět dní a pět nocí, mezitím mrznul ve třech svetrech, antibiotika a Hedelix polykal ke každému jídlu (tzn. 6-7x denně), někdy to míval místo jeho tak oblíbeného dezertu. Právě když se vracel z lékárny, našel ve schránce lísteček, který ho vyzýval, aby si došel na poštu pro balík. Uložil si léky z lékárny domů, pohladil Arga, navlékl se, jak kdyby se chystal na polární výpravu na Antarktidu a hrdě vyrazil směr pošta. Cesta byla dlouhá, musel přejít skoro celé město. Ale nekňoural, právě naopak. Pan Sobotka totiž dříve patřil k pionýrum, něco takového je pro něj hračka.
Akorát by nemusela být taková zima, pomyslel si a vysmrkal se.
U přepážky seděla nádherná blondýna. Pan Sobotka nikdy neviděl hezčí ženu. Ulíznul si vlasy a zamířil naproti k ní. Obdařila ho překrásný úsměvem a pan Sobotka jí to oplatil. Úsměv na rtech se náhle vytratil, když viděl, kolik má zaplatit.
"Tolik za poštovné a balné?" divil se pan Sobotka.
"Musíme něco vydělávat," s ještě zářivějším úsměvem řekla mladá slečna za přepážkou. Nakonec tedy zaplatil, vzal velkou, ale docela lehkou krabici, otočil se na podpatku a vyrazil. Cesta mu nyní připadala ještě delší a unavující.
Sedl si, položil krabici na stůl. Začal ji pomalu otevírat. Vytáhl bundu ven. Vůbec nevypadala jako ta na obrázku. Knoflíky vypadaly jako za dob krále Klacka. Kapuce byla velmi malá, jak pro batole. Nedalo se ani určit, jaké byla barvy. Okamžitě zavolal firmě, od které si "bundu" koupil. Zvedl mu to pán, podle hlasu mu mohlo být tak kolem pětačtyřiceti. Vysvětlil mu, že bunda není podle jeho představ a že žádá navrácení peněz. Pán u telefonu mu samozřejmě nevyhověl. Že si má prý přečíst nákupní smlouvu, že jenom dělá zbytečně scény. Ještě dobrou půlhodinu se hádali, pan Sobotka to poté vzdal.

Z této povídky jednoznačně vyplývá, nekupuj zajíce v pytli.