Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Soudce Kratina často chodíval do kavárny na Václavském náměstí. Pokaždé tu měl své kolegy nebo přátele. Jednoho dne však přišel bez nich. Číšníkovi to bylo divné, pana Kratinu moc dobře znal a sám tu nikdy dříve nebyl. Přistoupil k němu, pan Kratina se trochu zalekl.
"Promiňte mi, pane soudce, je to vskutku podivná otázka, ale jsem nucen vám ji položit!"
Pan Kratina se na číšníka zmateně zadíval a číšník jakoby nic pokračoval.
"Kde máte své přátele? Denně tu s nimi býváte a teď ne!? Co se stalo?"
To už bylo na pana Kratinu moc, zamotala se mu hlava a ze židle spadl přímo na podlahu. Všichni v místnosti vstali ze svých míst a hnali se k místu, kde ležel pan soudce, v bezvědomí. Číšník popadl sklenku s minerálkou a polil mu obličej. Nic. Jeden muž vystoupil z davu a začal ho oživovat. Dýchání z úst do úst nepomohlo, ba ani masírování srdce nebylo účinné.
Číšník zavolal sanitku, lékaři mu snad pomohou. Po chvilce přijela sanita a vyšli z ní tři zdravotníci. Jeden z nich přistoupil k soudci, změřil tep a konstatoval smrt. V každém případě ho museli odvézt do nemocnice, aby to potvrdili skuteční odborníci. Číšník se nabídl, že pojede s nimi. S panem soudcem byli trochu přátelé. V půlce cesty se ale soudce začal zničehonic hýbat. Číšník bláhově vykřikl: "Vidíte? Pan soudce by jen tak nezemřel!"
Jenže soudce vstal z lůžka zcela proměněný, oči mu červeně svítily, byl mnohem větší a kůže mu zezelenala. Udeřil jednoho zdravotníka a druhého kopl tak, že vyrazil zadní dvířka od sanitky. Poslední vypadl hned za ním. Řidič zabrzdil a dal se na útěk, číšník byl pořád ve voze a nad ním se kymácel dočista jiný soudce, než kterého znal. S číšníkem to vypadalo bledě, ale soudce se začal nějak kroutit a hrozivě křičet. Číšník na něj koukal jak zpitomělý.
Naštěstí po chvíli před ním stál opět ten starý známý pan soudce Kratina. Vysvětlil vše číšníkovi, kterému málem vypadly oči z důlků a poté soudce spolkl jedovatou tabletku, kterou měl v kapse. Za okamžik byl mrtvý, nyní opravdu. Soudce totiž našel u svého přítele-laboranta chemickou soupravu, a tu využil na přípravu elixíru síly, návod našel ve velmi staré knize.
Jenže dlouho nic nefungovalo, a tak si myslel, že to byl podvrh. Vyhýbal se raději svým přátelům, protože by ho mohli odsoudit za krádež u laboranta. Přišlo to v dobu, kdy to nečekal, a proto se tolik bál v té kavárně. A proč chtěl být silný? Nebavil ho ten stereotypní život, měl plné zuby svých přátel a chtěl dokázat něco mocného. Nechtěl být tím chaboučkým a malým soudcem, nýbrž urostlým a vysokým mužem.