Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V dobách minulých, za éry mocného vladaře Alexandra Velikého, žil jeden kovář jménem Valucius. Takový prosťáček to byl, sotva číst a psát se naučil, akorát uměl perfektně zacházet s kladivem, byl nejlepším ve svém oboru široko daleko. Když Alexandrova armáda postoupila k Babylónu, přidal se k ní, kladivem pak odrážel všechny nepřátele. Netrvalo dlouho a on se vypracoval na důstojníka.

Jakmile Alexandrova vojska vpadla do Babylónu, který brutálně vyvraždila, vstoupil on do největší budovy v celém městě, do chrámu. V očekávání, že najde poklad, vyrážel všechny dveře, dokud se nedostal do sálu. V něm sedělo devět knězů, před nimi stály číše s jakýmsi zářivým lektvarem. Valuciovi bylo horko, a tak se chtěl napít. Jeden z knězů ho ale upozornil, že je to horší jak jed, že se jedná o dryák dlouhého života. Valucius se mu vysmál a vypil jej do dna.

Odešel a znovu bojoval po boku Alexandra, dobýval, raboval, znásilňoval i vraždil, dokud Alexandr Veliký nezemřel. Poté se usadil v Egyptě, kde se oženil s tamní šlechtičnou, s níž měl tři děti. Léta ubíhala a on nestárl. Jeho synové začali mít vrásky, žena už mu dávno zemřela, ale on se stále veselil, popíjel, hrál hazardní hry, užíval si s dívkami, až mu lidé začali vytýkat, že je to nedůstojné, aby si takový stařec vyrážel z kopýtka. Jakmile si to uvědomil, vrátil se znovu do Babylónu i do jiných měst, jež kdysi pomáhal vyvražďovat, a ptal se, proč nestárne. Nikdo mu nedovedl odpovědět, dokonce je nenapadlo ani, jak se něčeho takového zbavit. Tak se tedy Valucius rozhodl - pro příště bude žít na každém místě vždy 30 let a pak, když už začne jeho blízké okolí stárnout, zmizí.

Valucius válčil v mnoha bitvách, zastával mnoho funkcí, byl bohatý i chudý. A žije z těch minulých časů až dodnes.