Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Víte Karle, jste tady na finančním už dlouho, že?" zeptal se pan Bukovský.
"Pětadvacet let, prosím," odpověděl Karel.
"Hmm... Víte vy vůbec, proč jsem si Vás nechal zavolat?" otázal se šibalsky pan Bukovský.
Karel ze sebe se zataženým hrdlem vydal pouze tiché: "Tuším."
"Perfektní, že aspoň tušíš! Většinou nebýváš tak bystrý," ušklíbla se osoba v koženém křesle.
"Počkej, Stando," přerušil ji rázně pan Bukovský.
"Víte, Karle, věc se má tak... Na vedení jsme se shodli, že po tak dlouhé době vašeho působení nastal čas na menší změnu."
Karel zrudl. Jeho výraz by se v tu chvíli dal přirovnat k výrazu devítiletého studenta, jehož učitel matematiky se mu právě snaží vysvětlit binomickou větu.
"Tady Standa," pokračoval pan Bukovský, "mi sám navrhl, že byste byl pro tuto změnu naprosto ideální kandidát. Vaše pracovní výsledky našemu nápadu taktéž nahrávají."
Karlovi už to bylo jasné, vždyť se o tom přece jen všichni poslední tři týdny baví - nadbytečnost...

Na vedení se prý od generálního dostala informace, že firma nemá potřebu zaměstnávat tolik lidí, a tak se v následujících týdnech uchýlí k radikálnímu propouštění. Ale proč Karel? Vždyť za těch pětadvacet let neudělal žádný přešlap. Je sice pravda, že párkrát zaspal, ale přijít z devíti tisíc sto čtyřiceti tří dnů do práce pětkrát pozdě, to přece není žádný přestupek. Zato Standa, ten si chodí do práce, jak se mu zlíbí, a všem je to jedno! Bože, jaký měl Karel v tu chvíli vztek.

"Karle, musím vám s pot..."
"Ne!" skočil Karel panu Borovskému do řeči. "Já chápu, všechno chápu, ale to musíte propouštět zrovna mě? Co takhle tady Standa? Vždyť ten v devadesáti procentech času strávených v práci nedělá vůbec nic! Já blbec vám tady sháním sponzory, dodnes jsem odhalil jedenáct finančních úniků, za což jsem stejně dostal akorát blbou pochvalu," rozvášnil se Karel, "a takhle se mi nakonec odvděčíte? Trhněte si nohou!"
"Proboha neblbni, Karle, tohle přec..."
"Co zas chceš? Oh ano, samozřejmě Stando - abych co nejdřív vyklidil služební byt! Ty mi dej taky pokoj! Nic jsi pro mě nikdy neudělal, celý život se mi akorát směješ a sám navrhneš mé propuštění? Já se poroučím!"

Karel tak mocně křičel, sám nechápal, kde se to v něm bralo, odjakživa takový kliďas a teď... Jak dokončil poslední větu, vystřelil z kanceláře a třískl dveřmi, div že se nerozletěly na třísky.

Karel stál přede dveřmi vedoucího Bukovského čelem do hlavní haly kanceláře. Rudý jako granátové jablko si to začal nasupeně mašírovat ke svému stolu ve středu vedlejší místnosti, nevnímajíc nechápavé pohledy jeho kolegů a zcela ignorujíc tichoučké šeptání udivených kolegyň: "Co to má být? On je naštvaný? Já bych byla šťastná, kdyby mě potkalo takové štěstí."
"Kdoví, co se tam vůbec stalo, Jarmilo," zaslechl v levém rohu rozhovor.
'Štěstí? Tak si běž sama, ty huso pitomá. Tebe by, Jarmilo, stejně nikdo nepostrádal, naopak by všichni uvítali vymýcení tvého věčného drbání,' řekl si v duchu.
U svého stolu našel Agátu. Držela v ruce horkou kávu a očividně o ničem nevěděla: "Karle? Jsi v pořádku? Vždyť úplně hoříš," začala se strachovat.
"Nech mě uvažovat, že bych něco špatného snědl? Áh, nene, počkej, oni mě vlastně právě vyhodili..." vysvětlil Karel ironicky.
Agáta se začala skoro až hystericky smát.
"Vypadám snad, že mám náladu na žertování? Ty jsi očividně pozitivní až moc. Když mě budeš hledat, zkus charitativní ubytovny," okomentoval Karel kolegynin smích, vzal si svou tašku, pár papírů a odešel.
Agáta s naprosto nechápajícím výrazem hleděla na mizejícího zaměstnance minulých dvanácti měsíců. V takovém rozpoložení ho tedy ještě neviděla.

+++

"Proboha, co jste mu to dali ráno do kafe, bratři Mrštíkové, že je tak otrávený?" přispěchala do kanceláře Agáta s Jarmilou a její kamarádkou za zády.
"My? Vůbec nic! Než jsme stihli dokončit myšlenku, začal řvát a v tu ránu byl fuč!" bránil se Standa.
"Jsme v tom nevinně," dodal vedoucí.
Jarmila si povzdechla a s mírným zděšením dodala: "Vážení, neměl by za ním rychle někdo dojít, než ještě někoho dalšího urazí, znemožní anebo sám sebe zesměšní?"

Pan Borovský neváhal a vyrazil z kanceláře se Standou za zády. Našli Karla před budovou. Ten se už chystal přecházet silnici, ale Standa na něj zavolal: "Karle, nikdo nechce, abyste odcházel!"
"Naopak, byl jste povýšen!" dodal pan Bukovský.

Karel se zarazil, zastavil a hbitě otočil vzad. Spatřil Bukovského s rukama směřujícím k oblakům a Standu chytajícího se za kolena, jak těžce oddychuje.

"Karle! Vypadni z té silnice!" zařvala z okna Agáta, ale už bylo pozdě. Karel uslyšel hlasité troubení, zděšeně se otočil a spatřil přibližující se taxík.

+++

Karel ucítil meduňku a čokoládu.
"Co je to proboha za kombinaci?" pomyslel si.
Otevřel pomalu oči a spatřil televizi zavěšenou na zdi a na stolku vedle postele čaj. Pootočil se k oknu. U něj uviděl Agátu, jak kouká ven.
"Začalo to Bukovským, končí to nemocničním čajem," prohlásil se zavřenýma očima.
Agáta se s mírným leknutím otočila na Karla a pousmála se: "Že máš teď náladu na vtipy!"
"Co se stalo?" zeptal se Agáty.
"Srazil tě taxík, ty trumbero. Naštěstí ne ve velké rychlosti, spíš do tebe jen ťuknul, ale i tak jsi hned ležel v bezvědomí na zemi. Celá ulice jako by se zastavila v čase, to ticho narušil až Bukovský se Standou, kteří se za tebou hned pospíchali přesvědčit, jestli jsi už definitivně umřel, a s nimi i nějaký Ind, jenž hned vyletěl z toho taxíku a začal rozmachovat rukama a pokřikovat něco indiánsky," vysvětlila vše Agáta.
"Hindsky," opravil ji reflexivně Karel.
Agáta se zazubila, řekla to schválně, aby zjistila, jestli je Karel aspoň částečně při smyslech.

Po chvíli do dveří vešlo snad celé oddělení, které v té době čítalo jedenáct členů, v čele se Standou.
"Tak takovou peripetii jsem tedy nečekala," zasmutněla si Jarmila.
"Hlavně buďme rádi, že je v pořádku," odpověděl kolega vedle.
"Tak jak je to s tím mým propouštěním?" zeptal se laškovně Karel vcházejícího Bukovského.
"Jakožto finanční analytik jste propuštěn... " (chvíle napínavého ticha) "Je nám všem tudíž ctí vás přivítat jakož..."
"Nenamáhej se, Jane," přerušila ho kolegyně. "Karel zas usnul, když jsi mlčel," dodala bez jediné emoce.
"Tak my ho povýšíme na vedoucího oddělení a on si u toho usne. Neslýchané," podivil se ironicky Bukovský.
"Užijte si první nemocenskou na nové pozici, Karle," podotknul spícímu pacientovi a společně s ostatními odešel.
Agáta však zůstala u Karla a ještě, než Bukovský odešel, si uvědomila otázku: "No moment, ale vy jste přece vedoucí, co bude s vámi!?"
Bukovský se zamyslel: "To je jiný příběh..." odpověděl, laškovně mrknul a odešel.

Agátě se ale přece jen v hlavě pořád přehrávala jedna otázka - jak mohl Karel tak vybouchnout? Došla k tomu nejjednoduššímu závěru, co ji v tu chvíli napadl - asi nízký tlak...