Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Žil kdysi dávno jeden chlapec. Rodiče ho milovali a on miloval je. Žili spokojeně a šťastně, dokud nenastal jeden moc důležitý den - Vánoce. Těšil se na dárky, které dostane. Ještě víc ale na to, jak vykouzlí úsměv rodičům na tváři dárky, které jim dá.

Když se ale rozbalily dárky, kluk nad nimi jen sobecky ohrnul nos. Přál si něco lepšího - lepší trička, lepší kalhoty, ponožky, prostě všechno. Jeho plán krásných Vánoc mu vyšel jen z poloviny, protože rodiče byli šťastní, ale on ne. Cítil se proto dotčený, až mu rodiče řekli, že zkazil Vánoce všem okolo! Chlapce to velmi zasáhlo a velmi se tím trápil. Pod tíhou viny a pocitu, že všem zkazil Vánoce, to kluk nezvládl.

Na druhý den ráno našli chlapce oběšeného. Pro jeho rodiče to byl hrůzný nález. Jelikož chlapec nic moc zlého neudělal, dostal se do nebe. A když se tak v nebi díval zpět na to, co způsobil, zničehonic se rozplakal. Došlo mu, jaký byl hlupák.
"Na Vánocích je přece krásné to, že jsou všichni spolu a ne to, kdo má lepší dárky," uvědomil si chlapec v tu chvíli.
Jenže již bylo pozdě na to, aby se čas vrátil zpět. Chlapec mrtvý zůstal, jen pocit, že se zachoval špatně, se změnil.

To jeho rodiče brali situaci opačně. Stále si mysleli, že se jejich nebohý chlapec zabil proto, že mu nekoupili dobré dárky. Oba rodiče žili dlouhých sto let. Pak pro ně byla jejich vlastní smrt vysvobozením. Až když se v nebi potkali se svým synem, pochopili situaci. Usmířili se spolu a žili v nebi šťastně napořád.