Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Teď vám povím příběh o dívce, která chtěla létat. Chtěla roztáhnout ruce a vznést se k oblakům. Pocítit vítr ve vlasech a nechat pozitivní myšlenky proudit celým svým tělem.

Dívka se jmenovala Vanessa. Každý večer, když usínala, si potají přála, aby se jí alespoň zdálo o tom, jak umí létat, ale stále se to nemohlo splnit. Až jednoho dne, když ještě všichni spali a venku se u země držela bělavá mlha, se dívka vzbudila. Probudilo ji klepání na okno. Vanessa pohlédla z okna, kde stál jednorožec, bílý jako sníh. Byl veliký, měl silná křídla a na čele kouzelný roh, kterým kouzlil dobro. Vanessa otevřela okno a chtěla si bílého jednorožce pohladit. Natáhla ruku a vtom jednorožec promluvil: "Ty jsi Vanessa, viď?"
Dívka samým překvapením strnula. Chvíli na jednorožce jen koukala a pak promluvila: "Jo, jsem Vanessa. A ty umíš mluvit?"
"Ano, umím. Něco tu pro tebe mám. Je to kouzelné peří anděla. Když s ním někoho pohladíš, bude mít ten člověk celý den štěstí."
Vanessa si peříčko vzala a další den to ihned vyzkoušela na svém bratrovi. Fungovalo to. Bratříček, kterému bylo pouhých sedm let, dostal ve škole tři jedničky.

Další časné ráno byla venku obloha polita naoranžovělou barvou.
Ťuk, ťuk, ťuk. Na okno klepal další jednorožec. Byl celý černý, jako tma, a paprsky se odrážely od jeho zlatavých kopýtek, ocásku, hřívy, křídel i rohu. Byl nádherný. Jako z pohádky.
Vanessa otevřela okno a jednorožec začal povídat: "Vanesso, já ti dávám kouzelný roh jednorožce. Když si ho dáš večer pod polštář, budou se ti zdát nádherné sny!"
Jak jednorožec poradil, Vanessa udělala. Jakmile se zachumlala večer do peřin, hned usnula. Zdálo se jí, jak letí strašně vysoko a opouští všechny starosti a problémy. Vznáší se nad mraky a pociťuje vítr ve vlasech. Probudilo ji opět klepání na okno.

Ťuk, ťuk, ťuk. Za oknem stál bílý jednorožec s černými křídly hřívou a rohem. Jednorožec měl kouzelný roh. Vanessa opět otevřela okno.
"Vanesso, já ti daruji prsten. Pokaždé, když si ho navlečeš na prst, budeš moci letět, kamkoliv budeš chtít!"
Jakmile jednorožec odletěl, Vanessa musela ihned vyzkoušet, jak prsten funguje. Navlíkla ho na prst a pomalu se vznesla k oblakům. Teď nemusela létat jen ve snech.

Vanesse přinášelo větší štěstí létání než opravdové štěstí od kouzelného peříčka. Vanessa nikdy nikomu neřekla, koho k ránu potkala ťukat na její okno. Nechala si to pro sebe, a tak, jakmile se večer potají dostala ven, vzlétla k oblakům a prohlížela si noční město.