Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• povídkový příběh se zamyšlením na téma Ochrana přírody

Všechno to začalo tenkrát, je to vlastně už dávno, v jednom velkém hlubokém pralese. Na vysokém košatém stromě stál krásný dřevěný domek. V něm žila gorilí rodinka, jež se skládala z taťky Gruma, mamky Simby a dvou malých gorilích miminek Keyny a Edwina.
Simba s Grumem se vždy starali o bezpečí jejich okolí, ale od narození dvojčátek neměli už tolik času, kolik by potřebovali. Jejich prales však považovali za bezpečný a přátelský, byli si jisti, že kdyby jim hrozilo nebezpečí, sousedé (mimochodem početná rodinka orangutanů) by jim zcela určitě pomohli. To však ještě nevěděli, co je čeká...

Edwin se probudil do slunného letního rána. Maminka Simba šla sehnat něco k snídani a tatínek Grum běhal okolo plačící Keyny s banány v ruce, přičemž se ji snažil utišit. Nedařilo se mu to.
"Jak krásný den," zaznělo u dveří.
'Maminka je doma,' pomyslel si Edwin a snažil se postavit. První pokus mu moc nevyšel, a tak se posadil zpátky na podložku. Napodruhé byl již o mnoho úspěšnější, jenže stále ještě nevěděl, jak se má dostat přes celou místnost až k mamince.
'Tak stejně,' řekl si, 'za pokus přeci nic nedám.' Pomalu vysunul pravou nohu dopředu, aniž by upadl. Poté k pravé přidal i levou, zachytil se přitom blízkého bambusového stolku a přitáhl se. Zaradoval se a jak chtěl tlesknou svými pacičkami, pustil se a pleskl sebou na podlahu. Teprve v tuto chvíli si tatínek s maminkou všimli, že je vzhůru. Dokonce i Simba přestala plakat, jakmile bratříčka spatřila. Snažila se k němu dobatolit, když tu najednou...ozvala se tlumená rána! Simba popadla děti a schovala je pod stolek v rohu místnosti. Grum, vůdce smečky, vyšel ven podívat se, co se děje. Následovaly další čtyři výstřely. Edwin, jelikož byl už od narození zvídavější než Keyny, snažil se vylézt zpod stolku, ale maminka mu v tom úspěšně bránila. Další výstřel už nepadl a v okolí se rozprostřelo přímo hrobové ticho. Minuty ubíhaly a Grum se stále nevracel. Simba o něj začala mít hrozný strach, na druhou stranu se však bála nechat doma děti samotné, proto raději vyčkávala, až se vše uklidní a bude vědět, co se stalo.
Po dlouhé hodině, která Simbě připadala jako celá věčnost, vešel dovnitř Grum a držel v náručí Maku. Maka byla dcera sousedů orangutanů, zhruba stejně stará jako Keyny a Edwin.
"Co se stalo...a proč je Maka celá od krve?" vyzvídala Simba.
Grum položil Maku klidně na Keyninu podložku a řekl: "Byli tu pytláci a zabili všechny její sourozence i rodiče. Zůstala úplně sama, máme tak povinnost se o ni postarat, dokud toho nebude sama schopna..."

Od této chvíle uplynuly dlouhé čtyři roky. Edwin, Keyny i Maka vyrostli a brzy měl na svět přijít další člen rodiny. Očekávali tuto událost každým dnem. Na pytláky už se dávno zapomnělo a všichni žili spokojeným životem. Dokonce se do sousedství přistěhovala i rodinka šimpanzů.
Jednou tak Edwina něco napadlo: 'Jak to asi vypadá mimo náš prales...žijí všude stejné opičky, jako jsme my?' Nedalo mu to spát a chtěl to stůj co stůj zjistit. To ovšem netušil, jak brzy se mu to splní.

Byl sychravý podzimní den a už i obloha nasvědčovala tomu, že se něco stane. Něco moc špatného. Grum byl zrovna u vodopádů, Keyny s Makou se honily kolem kuchyňského stolu a Edwin, jak to tak často dělával, přemýšlel o světě venku. Když vtom najednou...ozval se zvláštní zvuk. Zvuk, jenž ještě nikdy neslyšeli. Byl velmi hlasitý a neustále se přibližoval. Edwin se neudržel a vyšel ven, aby se podíval, cože se to děje. Sotva se ocitl na zemi, ucítil píchnutí v oblasti levého ramene. Byl najednou hrozně unavený, nohy mu ztěžkly a cítil, že usíná.

Probudil se s úpornou bolestí hlavy. Ale kde to je? Vůbec to tam nepoznával. Okolo samé studené stěny a na jedné straně mříže. Co se mu stalo? A kde jsou vůbec ostatní? Kde má maminku? A co Keyny s Makou? Měl hrozný strach...
Něco zaslechl. Byly to kroky a blížily se k němu. Natlačil se co nejvíc do rohu a čekal. Nic jiného mu nezbývalo. Přišel nějaký prapodivný tvor, otevřel mříž a násilím ho vytáhl ven. Edwin se bránil, mrskal sebou a dokonce toho neznámého tvora i kousl. Ten jím mrštil na zem a kopl ho do bříška. Opět ho popadl a nesl dál. Nakonec ho odhodil do stejné, snad ještě menší kobky a odešel.
Edwin zjistil, že tam s ním jsou i Keyny a Maka. Obě jako by spaly. Keyny sebou začala neklidně vrtět. Zvedla hlavu a nakonec se i posadila. Vypadala zmateně. Edwin se k ní vrhl a zuřivě ji objal. Oba začali zmateně halekat jeden přes druhého. Nebylo jim vůbec rozumět. Za nějakou chvíli zmateného vřískání se probudila i Maka. Měla krvavý šrám přes celé bříško. Nepřítomně se dívala do prázdna a něco nesrozumitelně žvatlala. Všichni tři byli úplně bezradní.

Uplynulo pár týdnů, možná i měsíců, nikdo to nepočítal. Edwin ani Keyny už nikdy nespatřili své rodiče. Nevěděli, co se s nimi stalo. Pár dní po tom ošklivém incidentu je převezli na jiné místo, kde je doteď nutí oblékat si takové nesmyslné barevné věci upnuté na tělo a poskakovat ve velkém barevném stanu, zatímco se na ně dívá mnoho těch podivných tvorů, kteří jim vzali rodinu a domov. Vědí, že už nikdy nebudou svobodní. Už se nikdy nevrátí do svého rodného pralesa a už nikdy neuvidí své rodiče...

A jaké z toho plyne ponaučení? To ať každý posoudí sám.
Hlavní myšlenka tohoto příběhu byla, že kácení pralesů, zabíjení nevinných zvířat a prodávání vzácných a ohrožených živočichů do cirkusů a na "domácí chov" jsou hodně špatné zlozvyky lidstva. Přírodě tím moc nepomůžeme. V dnešní době žije na planetě už jen 700 goril horských. Lidstvo by se nad sebou mělo konečně zamyslet. K čemu nám bude, až za pár let zbude na planetě jen člověk a jaderné elektrárny?