Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

Jmenovala se Jana, ale říkal jsem jí Švédka, protože byla blond, vysoká, mrazivá, krásná, nejbáječnější holka, jakou si člověk mohl narazit a ke všemu moje nová sousedka. Přestěhovala se do domku vedle naší letní chatičky začátkem července, a tak jsem ji mohl obdivovat, kdykoliv se mi zachtělo.

Většinu času jsem trávil vymýšlením nejlepšího způsobu, jak se se svou Švédkou seznámit. Brzy za mnou přišla sama.
"Ahoj," šeptla. Její hlas zněl jako hejno cvrlikajících ptáčků.
"Máma mě poslala na houby, ale já to tu vůbec neznám. Nemohl bys mi pomoc?" Nemohl jsem uvěřit, že se to stalo. Náhle mi vyschlo v krku. Jako ve snu jsem vstal, chytil Janu za ruku a pomalým krokem vyrazil k lesu. Celou cestu jsme si povídali a já se cítil, jako bych letěl na obláčku. Došli jsme na můj oblíbený hříbkový palouk. Jana padla na kolena a začala sbírat. Jak se tak houpala v pase, najednou jsem věděl, že cítí totéž co já. Přitočil jsem se k ní zezadu a...

Když jsme se přestěhovali na venkov, hrozně se mi tam líbilo. Všichni tam k sobě byli tak nějak milejší. Petr, syn našich sousedů, se mi hrozně líbil, vylákala jsem ho proto jednou odpoledne do lesa. Šli jsme jen pár minut, přesto jsem brzy ztratila pojem o tom, kde jsem. Brzy jsme ale byli na místě, takže jsem začala sbírat všechny ty hříbky, co tu rostly. Náhle jsem ucítila Petrovy ruce na svých bocích. Naneštěstí to však nebylo tak příjemné, jak jsem čekala. Snažila jsem se mu vytrhnout, ale držel mě pevně.
"No tak, neblbni, Jano, vždyť to taky chceš..." Jeho hlas zněl najednou úplně jinak. A já jsem věděla, že tohle opravdu nechci. Vyběhla jsem ze křoví a utíkala, jenže... Kudy?

Křup! Tušila jsem, že to není jen má noha, co právě prasklo. Noha mi visela v nepřirozeném úhlu ze skály a nemohla jsem jí pohnout. Trvalo to snad hodinu, než stihl Petr doběhnout pro pomoc a než se objevili zdravotníci v sanitce. Nohu mám trvale poškozenou. Při troše štěstí prý budu ještě někdy chodit, ale už nikdy to nebude úplně v pořádku. Brzy po tomhle incidentu jsme se s rodiči přestěhovali zpátky do Prahy. Snad někdy dokážu zapomenout...