Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Stačil jsem se jen otočit, naposled pohlédnout do jejích krásných, modrých, smutkem zalitých očí. Viděl jsem na ní, jak je smířená s budoucností - se mnou. Na vteřinu jsem zachytil její pohled, který vyjadřoval strach, který se náhle změnil na lásku, který potemněl. Chtěla mi naposledy něco říci, ale vše zaniklo v hluku, jenž panoval kolem nás. Políbila mě.

Už si ani nevybavuji, jak vypadala, jaká byla její vůně. Voněla po švestkách? Nebo snad jako podzim, kdy padá listí ze stromů, slunce občas vykoukne zpoza mraků a déšť nás vítá častěji, než bychom si přáli? Jaký byl její hlas, který jsem slýchával každý den, kdy mi vypravovala příběhy, kdy mě konejšila, kdy mne vyčítala chyby, které jsem chtěl udělat? A její úsměv? Vzpomínám si, že úsměv měla jen pro mě, nerozdávala úsměvy každému, ten patřil jen mně.
To, co dříve pro mě bylo tak důležité, se vytratilo z mých vzpomínek. Utkvěla jen jedna. Její oči. Její nádherně modré oči. Po ránu bývaly bílé jako čerstvě napadený sníh, na který svítí slunce. Odpoledne pak jako průzračné moře, kde plavala hejna ryb. Večer připomínaly všechny starosti světa, vypadaly jako ztemnělá obloha posetá hvězdami, a když usínala, měla v nich jen štěstí, čímž mě utěšovala a těšila.
Rád bych ji ještě jednou spatřil, políbil ji na její rty, pošeptal pár slov, rozloučil se s ní...
Chodím stále dokola, jen myšlenka na ni mne drží, abych nezapomněl na svět, na to, co jsem prožil, co jsem mohl prožít.

Nakonec to byla velká chyba, neměl jsem ji navštěvovat, ale musel jsem ji vidět, musel jsem jí říct, že to nebyla její chyba, že ona za nic nemohla, že jsem ji miloval a milovat ji budu. Že může zapomenout a pokračovat v životě dál. Alespoň jeden z nás musí být šťastný, aby byl i ten druhý. Plakala, a proto mě náhle opustila, už nebudu mít další šanci, už ji musím nechat žít...
Nemohl jsem jí hned říci, že jsem to já, měla by z toho velký šok. Ta srna jí měla napovědět. Ale nakonec přeci plakala. Nezapomněla. Proto ani já nezapomenu, že jsem ji kdy miloval, že jsem jí ublížil, když jsem odešel a nerozloučil se.