Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdysi dávno žil jeden bohatý architekt z Prahy. Nechal zrenovovat spoustu zámků a sídel pro aristokracii, ale pro běžné lidi vůbec nic neudělal. Až ho jednou pár chudých lidí požádalo, aby pro ně vystavil kostel, kde by se mohli modlit. Jenomže architekt se jim vysmál, že pro chudé nic nedělá, že jen pro ty, co na to mají.

Když vypukla válka, musel narukovat. Voják to byl špatný, s flintou vůbec zacházet neuměl, ani po výcviku, a právě při jednom útoku, když pozice jeho jednotky ostřelovali nepřátelé, se pojednou tento bezbožný člověk modlil k bohu a sliboval, že kostel pro chudé vystaví. Střelba po chvilce utichla a nepřátelé se stáhli, neboť slyšeli blížící se posily k architektově jednotce. Ten se zaradoval a na svůj slib zapomněl. Opět mu záleželo jen na penězích a začal rabovat na ukořistěných územích.

Po konci války se vrátil domů, bohatý a s pocitem, že přežil, že je jeden z nejlepších. Na svůj slib, který dal bohu, zapomněl již úplně, až jednou v noci jej navštívil samotný Ježíš Kristus. Domlouval mu, že pokud nezačne s výstavbou kostela, stihne jej trest nejvyšší - smrt. Architekt přislíbil stavbu kostela hned druhý den, ale ani další ani ten následující nezačal. Myslil, že se mu to pouze zdálo, tak to brzy poté vypustil z hlavy, ačkoliv jeho sestra ho stále přesvědčovala, aby Krista uposlechl, nebo udělá to, co říkal. Architekt to hodil za hlavu a řeči své sestry zaháněl pitím.

Jednou se takhle zcela podnapilý vracel domů z hospody a na střeše uviděl Krista, jak se na něho zamyšleně dívá. Architekt mu chtěl ukázat, co si o něm myslí, a tak začal vylézat po okapu na střechu, jenomže jak byl podnapilý, nahoře mu noha uklouzla, on spadl na zem a rázem si zlomil vaz...

Po letech dala jeho sestra kostel vystavět sama a chudí se zde každý den po práci chodili modlit.

O několik desetiletí později šel kolem kostela opilý muž a viděl u dveří stát ducha - architekta. Opilec si myslel, že je to živý člověk, a tak se ho zeptal, co tam dělá, ať jde dovnitř. Duch zakýval hlavou, že nemůže, že nemá sílu vzít za kliku. Opilec tedy přistoupil ke dveřím, otevřel je a pak padl opilostí na práh. Duch vletěl dovnitř a rázem se vypařil.
Další den ráno si opilec vzpomněl na příhodu z noci a dočista zešílel. Zato duch architekta našel konečně zasloužený klid.