Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Žil na Malé Straně jeden chudý malíř. Nikdy si nevydělal dost natolik, aby zaplatil nájem a jisté půjčky. Často se u jeho dveří objevili vymahači, kteří si s ním nikterak nebrali servítky. Neměl tedy na růžích ustláno.
Pak se u jeho dveří ale objevil někdo neznámý. Požadoval po něm namalovat svoji podobiznu a nabízel za to spoustu peněz. Přijal by to, ovšem nemohl tak učinit, zalekl se toho muže. Byl velmi starý, jako kdyby dosáhl sta let, měl plnovous celý šedivý a jeho černé až temné oči jako by doplňovaly jeho frak. Něco mu říkalo, že má potěšení s ďáblem.

Muž malíři věnoval dvacet čtyři hodin na rozmyšlenou. Malíř z toho neměl dobrý pocit. Pakliže je onen muž skutečně ďábel, bude ho pronásledovat, kamkoli se hne.

Poté mu přišel domácí dát lekci, ať zaplatí do konce týdne nájem, nebo se bude stěhovat na ulici. Peníze zrovna opravdu potřeboval, a tak tu objednávku musel přijmout...
Jen na to pomyslel, kdosi zaklepal na dveře. Kukátkem malíř spatřil toho podivína, jako kdyby snad věděl o jeho rozhodnutí.
Muž mu dal zálohu a adresu domu, kde bydlí s tím, ať ho zítra přijde začít malovat. Záloha malíři akorát vystačila na nájem, a tak rychle utíkal za panem domácím splatit svůj dluh.

Dnes se malíři usínalo dobře. Když si pomyslel, kolik dostane od toho muže a kolik si bude moci koupit věcí, cítil se spokojeně.

Druhý den šel malovat podobiznu do domu objednavatele, spíše tedy do malého zámku. Hned si pomyslel, jak si tento člověk asi žije.
Takhle tam chodíval malovat den po dni, až uběhlo pět dní a dílo bylo hotové. Starý pán mu dal zbytek peněz a malíř odtud utekl jako namydlený blesk. Měl obrovskou radost z nově nabytých peněz, proto okamžitě běžel do hospody, aby si dal něco dobrého.

Po měsíci se u něj ukázal starcův sluha a dával mu podobiznu, kterou dobře znal. Starý pán zemřel, vyzradil sluha malíři, a v závěti prý uvedl, ať přenechá svou podobiznu malíři, který ho zpodobnil.

Malířův život se mezitím vrátil do starých kolejí, a tak přemýšlel, co s tím obrazem může dělat. V dalších dnech se však s malířem začalo cosi dít, mluvil o temné moci obrazu i o tom, jak se v noci obraz směje škodlivým smíchem či o podivných očích zobrazeného muže na podobizně. Jeho přátelé si začali povídat o jeho nenormálnosti.

O pár dní později už chodil ulicemi jako temný stín, mluvil z cesty a hlavně utíkal před každým blížícím se člověkem. Nakonec ho našel pan domácí oběšeného ve svém bytě. Ten onu podobiznu nechal v bytě, kde nyní čeká na svou další oběť...