Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Už jako malý jsem se rád díval na detektivky a s kamarády si rád hrával na policistu a zloděje. Po škole jsem chtěl jít na policejní akademii, jenomže mě matka přemluvila, abych si vybral méně nebezpečné povolání, tak jsem se tedy rozhodl pro žurnalistiku. Dnes pracuji v redakci Nový svět a vraždy jsou pro mě stejně jako pro kriminalistu denním chlebem. O jedné z nich, o které jsem napsal článek, vám teď budu povídat.

Život nás mnohokrát zavede do takových situací, z nichž se jen těžko dostáváme a občas jdou vyřešit i oklikou, porušením zákona, který sami vyznáváme, a to je případ třicetiletého Roberta K., pracujícího jako kriminalista policie Černošice.

Robert K. od mala také toužil stát se policistou, na rozdíl ode mne však akademii absolvoval a úspěšně dokončil, načež nastoupil do služby. Začal na vesnici od nejnižší hodnosti, ale pak se vypracoval na podporučíka a byl převelen na oddělení do Černošic. Tam se bohužel stal osudový zlom, o němž jsem mluvil.

Už dlouho pátrali po vrahovi, co znásilňoval a zabíjel malé holčičky, co šly ze školy. Pochopitelně se rodiče snažili děti doprovázet, ale ne každý se mohl urvat z práce, policejní hlídání okolí školy bylo zajištěno, ale neměli vůbec popis toho muže a před školou se často nacházelo mnoho otců, kteří čekali na své holčičky. Poznejte mezi nimi ohavného pedofila a ještě ohavnějšího vraha...

Jednou k nim na služebnu dorazili mladí rodiče s malou plačící holčičkou. Ta dívenka nemohla mluvit, něco takového do té doby nezažila, rodiče policistům vysvětlili, co se stalo. Jejich dcera se vracela domů, o pár ulic dál se jí nabídl muž ve středním věku, plešatý, hubený a s černým hustým knírem, že ji doprovodí. Když odmítla, vytáhl nůž a přiložil jí ho ke krku, načež ji začal táhnout do ústraní. Znenadání se tu však objevilo projíždějící auto a dívka se mu vysmekla. Utíkala jako o život, naštěstí ji nepronásledoval. Nevypadal prý fyzicky zdatně, na ženu jemu rovnému by si asi netroufl. Dívenka počkala na rodiče, až se vrátí z práce a vše jim za pláče vypověděla. A teď jsou tady.

Robert K. a jeho kolegové hned zjistili, o koho jde. Byl to jakýsi Josef Č., invalidní důchodce, co bydlí v malém domku nedaleko školy a je dva roky sám. Zemřela mu totiž matka, o které se povídalo, že s ní měl pohlavní styk, ale o tom, jakými dalšími podivnými choutkami oplývá, nikdo nikdy nemluvil. Zjevně s tím začal nedávno. Tak či onak, takový člověk si nezaslouží žít, aspoň to si myslel Robert K., když si bral kabát a rozhodl se jít pomstít ty zneuctěné a zabité holčičky. Kolegové jeli kvapem za ním.

Josef Č. se zrovna v tu chvíli vracel z nákupu domů, už byl u branky, když na něj z vozu vyskočil Robert K. a začal mu dávat pěstí do obličeje s opravdu neslušnými nadávkami. To už jeho spolupracovníci vyskakovali z vozů a odtrhovali ho. Když se jim to podařilo a ten úchyl utekl za branku, křičel na Roberta K., kterého zrovna tahali do vozu: "Ty svině, za tohle z basy nevylezeš!"

Jednání Roberta K. bylo silně neprofesionální, možná to bylo způsobeno tím, že se pokoušel o dítě kdysi, jenže pak mu doktor diagnostikoval nemoc, kvůli níž nemůže potomky mít. Od té doby považoval děti za boží dar a jednal tvrdě proti těm, co jim ubližují. Ačkoliv se jednalo o pravděpodobného pachatele, bylo to napadení a tím pádem i trestný čin. Robert K. moc dobře tušil, jak toho ten úchyl využije ke svému obhájení, nakonec bude předstírat oběť policejní brutality a ne vraha maličkých dívek, jejichž nahá tělíčka pohazoval po lese. To by byla hanba pro všechny rodiče, kteří by si říkali: "Udělal bych to taky tomu hajzlovi, to jo, ale teď toho ještě využije."
To přece on, svědomitý policista, nemůže dopustit...

Josefu Č. se dokázalo, že pachatelem byl on, a tak ho zavřeli do vazby. Roberta K. vazba nečekala, ovšem dostal okamžitou výpověď ze služby a mohl akorát doma čekat, až začne soud s ním. Jenže on nečekal, v noci se vrátil na služebnu, tentokráte trochu jinak než kdysi. Tu noc tu hlídal jeden praporčík, co si rád dal dvacet a nenápadně se posilnil. Všechny klíče si dal Robert K. udělat rezervní, mohl se tak bez problémů dostat do každé vazby. Tiše tak prošel kolem spícího praporčíka a po schodech zamířil k vazbám, nerozsvítil, aby nikoho nevyplašil. Když našel vazbu Josefa Č., opatrně se ji snažil otevřít, přesto sebou spáč škubl. Něco asi zaslechl, ale nejspíše to pokládal za sen a spal dál. Robert se k němu přiblížil a ve spánku mu podřízl hrdlo. Ještě když chroptěl, uřízl mu obě varlata a se slovy "Žer, ty hnusáku!" mu je narval do úst. Smrt taková, jak má pro takovou zrůdu být. Po činu opustil služebnu a odešel domů spát.

Druhý den ráno při snídani se praštil do hlavy, zapomněl na to nejpodstatnější - kamery. Kamerový záznam neodstranil, a tak ho na nich uvidí, jak se tam vplížil. Jak Josefa Č. dole vraždí vidět snad nebude, ale bude to každému jasné. V tu chvíli litoval momentu, kdy musel odevzdat zbraň.

Robert K. se rozhodl dojít na služebnu a přiznat se. Dorazil v momentu, kdy zrovna odváželi mrtvého pod černou dekou. Stál u toho i ten praporčík, koukal na něj naštvaně, přímo otráveně, pak pověděl: "Tak ti děkuju, přijdu kvůli tobě o job, tak pojď, čekáme tě." Překvapený Robert K. ho následoval.
Jeho bývalí kolegové už z kamerových záznamů věděli, kdo na služebně vykonal spravedlnost a nepřímo to i schvalovali, leč vražda je vražda, ať se jedná o kohokoliv, Robert K. to věděl víc než dobře.

U soudu se setkal s těmi rodiči, co je Josef Č. připravil o dítě, děkovali mu a vyjádřili podporu, i soudce v tom viděl jakousi polehčující okolnost, koho zabil, ale za vraždu, za brutální krvavou a promyšlenou vraždu, nemohl dostat dva roky. Vyslechl si rozsudek 11 let, ale ve vězení zůstal déle, pro nedostatek bachařů mu totiž nabídli místo, samozřejmě na oddělení s lehčími zločinci, aby opět nedošlo k něčemu podobnému. A on ho přijal. Dodneška tam pracuje a se svou prací je spokojen, ačkoliv kriminálka je kriminálka, to je jasné.