Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když započala druhá světová válka, musel jsem narukovat, okamžitě. Pochopitelně branná povinnost už byla dávno, ale když jste byli v úřadě a ještě ve straně, kde jste zastávali docela dobré postavení, zařídili vám "odklad". Jenomže válka je válka a jedině ti s imunitou nemusí do boje. A tak jsem tedy svlékl sako a oblékl si uniformu wehrmachtu, vyfasoval pušku a opasek s nápisem na přezce "Gott mit uns" (bůh s námi) a seděl v náklaďáku mířícím do Polska, do země, kde nyní probíhal nový válečný konflikt, dvacet let po skončení první světové války.

Překvapivě vše probíhalo velice rychle, nestačil jsem si ani uvědomit, kam jedu a už jsem pomalu byl na frontě.

Přijeli jsme do jakési chalupy, kde si nás vzal na paškál nějaký poručík. Vyřvával o tom, že tu jsme pro Říši i pro vůdce a chtěl vědět, kdo je ve straně. Pár se přihlásilo, já se za to sice styděl, ale taky jsem se hlásil, co když o tom ví, a takhle zkouší naši odpovědnost vůči NSDAP. Nechtěl jsem riskovat, že mě tady zastřelí dřív někdo z našich než Polák.

Poručík nás straníky vzal dozadu do jakési komůrky a řekl: "Pánové, nacista má pro Německo větší cenu než nestraník, nehledě na hodnost, budete proto v zadních liniích jako záloha." Celkem jsem tomu rozuměl, kluci se stejnými zkušenostmi jako my budou vepředu a my po nich jen slízneme smetanu; absurdita války postavená na nacismu, která mi každopádně mi asi zachránila život, měl jsem dostatek času se rozkoukat. Vojáci tedy postupovali dál, cestou jsme viděli spoustu mrtvých, Poláků i našich. My jsme jen kontrolovali, zda se v nějakých staveních či různých skrýších neukrývá zběhlý polský voják. Většinou jsme naráželi na pár civilistů, kteří své příbytky neopustili, obvykle se jednalo o starší lidi, kteří na evakuaci neměli síly. Ono to asi stejně nemělo cenu, podle všeho prý z východu napadli Polsko Sověti, se kterými jsme byli jedna ruka, což jako voják chápu - je to silný spojenec, ale jako příslušník strany NSDAP, která nenávidí vše neárijské, tomu nerozumím.

Po pár dnech celkem klidného tažení pro nás přišel zvrat. Vojáků před námi už byl nedostatek, a tak jsme jim museli přijít na pomoc. V jedné chalupě se uhnízdili Poláci s kulomety, bohužel to bylo dost vysoko na kopci a granáty bychom tam nedohodili, musel se k nim tedy někdo proplížit, zatímco ostatní je budou krýt palbou. Spolu s dalšími dvěma spolubojovníky jsem tedy utíkal z krytu do krytu, až jsme se dostali k žebříku vedoucímu do oné chajdy. Jeden z vojáků skočil na žebřík, zatímco my se zbraní v ruce mířili nahoru, zda se tam někdo neobjeví. Po chvíli tam vykoukla hlava a naráz jsme vystřelili. Polák sletěl dolů, s půlkou hlavy... Chtělo se mi zvracet, ale zadržel jsem to, voják vedle mě se asi pomočil, neboť měl pojednou podezřele mokré kalhoty. A voják na žebříku se klepal. První vraždu nese každý těžce, ovšem já jsem se uklidnil tím, že pokud bychom nevystřelili, vystřelil by on první, ve válce neexistuje slitování. Poláci nahoře poznali, že jsem dole a že co nevidět se tam nádherně dá hodit granát. Proto místo svých hlav ukázali bílý kapesník a vzdali se. Poprvé jsem zakusil pravý význam slova válka.

Polská ofenzíva šla poměrně rychle, do konce měsíce jsme vyhráli a Polsko složilo zbraně. Hitler si mnul ruce, že udělal dobrý krok a mnoho generálů si přišlo na své - i ti, co nesouhlasili. Všichni jme byli spokojení, jen chudáci Poláci vojáci a polští Židé zažívali peklo, skončili v koncentrácích, o nichž jsem toho sice moc nevěděl, ale podle vyprávění to asi nebyl ráj na zemi. Už ve Varšavě jsem poznal, proč chtěl Hitler dobýt Polsko - aby ho očistil od Židů. Viděl jsem tu, jak s nimi zacházejí, s jakou brutalitou k nim přistupují, jako by byli kusem hadru, ale nemají o dost menší cenu než každý jiný člověk. Pochopitelně tyhle názory zůstaly u mě pod pokličkou, mohl jsem se jen dívat a odsuzovat je, leč nedovedu si představit, kdyby někdo ke mně přišel a nakázal mi, abych zabil Žida, nevěděl bych vůbec, co udělat. Proto jsem se vyhýbal pobytům ve městech a raději se přihlásil do další ofenzívy, která po vítězství v Polsku bezpochyby nadejde.