Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Život inspektora pojišťovny je jako život detektiva na kriminálce. Taky jste věčně každým nesnášeni a bojíte se, do jaké společnosti se dostanete. Nicméně, je to povolání jako každé jiné a práce v terénu je tisíckrát lepší než osm hodin každý den sedět v kanceláři nad papíry. Hned na začátku kariéry jsem dostal zamotaný případ, který byl pro mě tou největší zkouškou pro můj budoucí profesní život.

Rudolf Krečka byl invalidou už pár let, jeho důchod nebyl valný, sotva s ním vyžil a častokrát nezaplatil ani nájem. Občas k němu chodil i bratr René, který byl přihlášen na úřadu práce, protože nemohl sehnat žádné zaměstnání v oboru - byl totiž politolog a těch není zas taková potřeba jako třeba dělníků. Takže oba se nacházeli ve značné finanční tísni, a tak pojistný podvod by byl u nich očekávaný, zvláště když je Rudolf pojištěný, že v případě jeho smrti bratr získá velkou sumu, kterou si nastřádal, když byl ještě zdravý. Bohužel pojistka platila jen v případě smrti, dříve si ji nemohl vybrat. V případě sebevraždy pochopitelně též výběr nebyl možný a v případě vraždy spáchané jeho bratrem, pokud se mu to prokáže, rovněž ne. Oba muži moc dobře věděli, že zanedlouho skončí na ulici a do takových extrémů to nemůžou dostat...

Jednoho dne objevili Rudolfa mrtvého v posteli, dostal infarkt, ačkoliv byl nemocný na nohy. Mému šéfovi se to nezdálo a vyslal mě vyšetřit okolnosti jeho smrti. Při výplatě velkých částek a při životních pojistkách je jistota více než na místě. Požádal jsem proto policii, aby provedla pitvu, s tím ale René nesouhlasil. Pohrozil jsem mu, že dokud není pitva provedena, nemůže být pojistka vyplacena, na což uslyšel. Jakmile soudní lékař provedl pitvu, okamžitě mně předal zprávu - žádné cizí zavinění nebylo zjištěno, Rudolf se ovšem musel před smrtí smrtelně polekat, měl vytřeštěné oči. Jenomže čeho, když spal? Netrpělivý René mě zatím otravoval telefonáty, kdy vyšetřování skončím. Trýznil ho opravdu nevelký smutek po svém bratrovi, šlo mu jen a pouze o peníze.

Já zatím bezvýsledně tápal a přemýšlel, čeho se polekal. Šéf už byl taky nervózní. Jednalo se sice o můj první případ, ale on poznal hlupáky a dal mi ultimátum: "Buď to do týdne uzavřeš, nebo do dalšího týdne vypadneš!"
Samozřejmě jsem to mohl uzavřít hned a nechat mu vyplatit pojistku, ale to bych nebyl žádný inspektor. Zaměřil jsem se tedy na Reného, zda se s někým nestýká. Jenže on byl většinu času doma, až po pár dnech odešel se síťovkou na nákup a mně se naskytla příležitost prohledat mu kvartýr, poslední den před vypršením termínu stanoveným šéfem.
Měl tam velký svinčík, nedojedené sušenky, pohozené papíry, láhve po zemi, byt smrděl zatuchlinou a močůvkou ze záchodu... Bylo to jako prohledávat medvědí noru. Po chvíli jsem v polštáři nahmatal jakýsi předmět, rozepnul jej a z něj vypadla na zem zbraň, pistole ráže 9 mm, kterou se dá pořádně zajet do těla. Kde by ale žebrák vzal takovou pistoli, i od překupníka stojí 3 tisíce. V ten moment mi něco došlo! V pokoji Rudolfa nebyly vůbec žádné polštáře. Na čem tedy spal? Uložil jsem zbraň na stejné místo a vypadl z kvartýru.
Na schodech jsem málem vběhl do náruče Renému, naštěstí jsem včas vletěl do výtahu. Rozjel jsem se do bytu Rudolfa a dal se do pátrání po polštáři. Začal jsem ložnicí, jenomže nic, krom pár spadlých husích peří pod postelí, růžky měly trochu očerněné, spálené. Už jsem si začínal sumírovat, co se asi stalo. Rudolf spal a René k němu přišel, sebral mu polštář a dal před něj zbraň, vystřelil, ale nezasáhl, jenomže Rudolf se tak polekal, že z toho dostal infarkt, ačkoliv nikdy neměl srdeční problémy.
Když jsem trochu odsunul postel, našel jsem ještě stopu po kulce, nešikovně zamaštěnou jiným odstínem barvy zdi. Šéfovi jsem ještě ten den za minutu dvanáct předložil výsledky svého pátrání a on je podstoupil policii, naše práce už tady skončila.

Další den jsem se v novinách dočetl o jistém zadržení bývalého politologa R.K., jenž při zatčení konal odpor a střílel na policisty, nakonec jej ale přemohli a odvezli na služebnu. Tam jim všechno vypověděl, dokonce i to, že spálil polštář a hlavně, že si z ušetřených peněz nakoupil tu pistoli na černém trhu. Vraždu svého bratra přiznal nepřímo, oba to chtěli, jen změnil způsob smrti. Rudolf chtěl být udušen polštářem, ale René chtěl, aby to vypadalo ještě přirozeněji. Zřejmě se Rudolf moc divil, když viděl svého bratra, jak ho chce zastřelit, napovídají tomu i vytřeštěné oči, jenomže on musel vystřelit nad něj, aby to nebyla jasná vražda. Ovšem právě tím vylepšováním vše dokonal, Rudolf klidně mohl dostat srdeční zástavu při dušení a bylo by to méně nápadné, než chybějící polštář a povalující se husí peří pod postelí.