Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bludiště, ticho, ale kudy dál? Doleva, doprava nebo snad rovně? Zmatený muž bloudí v tom obrovském bludišti světa. Ono bludiště samo o sobě není tak složité, jen ten chudák ne a ne najít cestu ven. Vlastně už to dávno vzdal, už jen chodí dokola. Pokaždé zahne doprava, přestože ví, že půjde-li cestou vpravo, za pár minut nebo možná hodin bude zase na stejném místě.
Ptáte se proč teda nejde doleva? Jenže on odpověď na tuto otázku nezná. Snad se bojí, co by bylo, kdyby se vydal tou pro něj neznámou cestou. Co když tam na něj čeká jen další překážka. On už se nechce znovu rozhodovat, jestli vlevo nebo vpravo. Zkoušel to už mockrát a pokaždé se to nějak nepovedlo. A to hrozné ticho všude kolem...
Ale pozor! Zaslechl kroky, cizí kroky. Zaposlouchá se do ticha toho spletitého bludiště. A opravdu. Slyší kroky! Neváhá a jde po zvuku. Doleva, rovně, znovu doleva, doprava...
Náhle proti němu stojí jeho přítel, kterého už rok a půl neviděl. Vlastně, rok a půl už tu tak bloudí. Přítel na svých rtech vykouzlí úsměv, podává mu ruku a říká: "Pojď se mnou, pomohu ti ven." A náhle onen muž, co tak dlouho bloudil tím spletitým bludištěm, je opět mezi lidmi. Ticho vystřídal smích jeho přítele. A ten jeho zvonivý tón toho jeho "ha ha ha" jako by zahnal tu dlouhou dobu strávenou blouděním. Vždyť stačilo jen se zasmát...