Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• povídka, která se inspiruje Wildeovým dílem Obraz Doriana Graye

Kdysi dávno žil jeden namyšlený mladík. Myslil si o sobě, jak je pěkný, připadal si nejkrásnějším v kraji, ne-li na celém světě, dával to víc než jasně najevo. Žádnou sukni nenechal na pokoji, choval se tak suverénně, že si ani nepřipouštěl, že by se nějaké dívce nelíbil - hlavně, když se líbila jemu. Stále se učesával a voněl tou nejdražší voňavkou. Hezoun, který zkrátka neměl konkurenci.

Jednoho dne mu při česání vypadlo pár vlasů, na obličeji si pak našel jednu vrásku, moc ho to polekalo, ničilo jej pomyšlení na to, co by se z něho stalo - plešatý a vrásčitý dědek! Rozhodl se proto jít k malíři, od něhož si nechal namalovat podobiznu, aby byl do konce života mladý.

Možná to zní až neuvěřitelně, ale skutečně nestárl, táhlo mu už na třicítku a stále byl svižný a půvabný jako zamlada. Místo něj však stárl jeho obraz, vlasy mu zešedivěly a trochu opadaly, obličej zvrásnil. On sám to ale považoval za pouhý prach, jenž se na obraze usadil, proto na něm vypadá tak zanedbale. Zatím si užíval s ženami a česal si svou hřívu jako kdysi.

Po několika letech, když měl po padesátce, a sám se stále nezměnil, ho obraz počal děsit. Už na něm nevypadal tak mladě, vlasy již neměl, obličej mu zvrásnil jako stoletému starci a zuby, jež se zpočátku zářivě usmívaly, byly značně vyprázdněné a zežloutlé. Už nevěřil na prach, ale v nadpřirozenou sílu. Rozjel se tedy za malířem, jenž ho portrétoval. Ten však již před nedávnem zemřel. Nemohl tedy nic dělat.

Po spoustě let, kdy měl muž již stovku, leč přesto vypadal jako mladík, začal ten obraz nenávidět, vyhýbal se mu, co jen mohl, už ho omrzel život sukničkáře a hezouna. Chtěl tuhle aféru s obrazem ukončit, začal mu lézt na mozek. Už kvůli tomu ani oka nezamhouřil. Připadal si, jako kdyby hnil zevnitř.

Rozhodl se tedy k osudnému kroku. Popadl nůž, kterým rozpáral svůj obličej na obraze. Marně se domníval, jak si pomohl. Po chvilce mu totiž počala z obličeje, úst, nosu i očí téct krev. Prostě ze všeho, co muž na obraze zničil. Snažil se přivolat pomoc, ale klopýtl a spadl přímo do obrazu. Po chvilce sjel po zdi dolů a zemřel. Z potřísněné krve na obraze se poté začalo vytvářet plátno. Tam, kde to muž potrhal, byl v obraze zase vidět onen mladík, jehož malíř původně namaloval...